100
David Eddings / TAMULI
dříme na Faranových zádech, a podle slunce cesta, která se jevila jako celodenní, trvala ve skutečnosti méně než šest hodin. Princezna Danae během jízdy, jež ve skutečnosti netrvala déle než jeden den, otce budila z praktických důvodů. Když se k nim přidali Pelojci, stouplo množství zásob, které bylo potřeba každou „noc“ opatrně zahodit, a Danae potřebovala, aby jí s tím otec pomohl. „Co jsi dělala se zásobami, když jsme cestovali s Wargunovou armádou?“ zeptal se jí Sparhawk druhou „noc“, která ve skutečnosti trvala asi půl hodiny a odehrála se časně odpoledne onoho nekonečného dne. „Dělala jsem to jinak,“ pokrčila rameny. „Jak jinak?“ „Prostě jsem přebytky nechala zmizet.“ „Nemůžeš to teď udělat stejně?“ „Můžu, ale pak bych je nemohla nechat zvířatům. Kromě toho tak máme možnost popovídat si, aniž by nás někdo slyšel. Vysyp ten pytel obilí pod támhlety keře, Sparhawku. V trávě čeká hejno křepelek. Poslední dobou se moc nenajedly a kuřata zrovna rychle rostou.“ „Chtěla sis o něčem promluvit?“ zeptal se Sparhawk a rozřízl pytel se zrním dýkou. „O ničem konkrétním. Jen mě prostě baví si s tebou povídat a ty máš většinou moc práce.“ „Kromě toho máš příležitost se předvést, viď?“ „Řekla bych že ano. Nebylo by tak úžasné být bohyně, kdybych se čas od času nemohla trochu předvést.“ „Mám tě rád,“ zasmál se Sparhawk. „To je tak milé, Sparhawku!“ vyjekla Danae vesele. „Přímo od srdce, vůbec jsi o tom nepřemýšlel. Mám pro tebe proměnit trávu v levanduli – jen tak, abych ti ukázala, jak mě to potěšilo?“ „Stačí, když mi dáš pusu. Levandulová tráva by mohla zmást koně.“ Večer dorazili do Esu. Dětská bohyně smísila skutečný a zdánlivý čas tak dokonale, že do sebe bez problémů zapadly. Sparhawk byl církevní rytíř, zvyklý na magii, ale jeho představivost se odmítala zabývat myšlenkou, jakou moc má ta rozmarná malá bohyně, která – jak prohlásila během střetu s Azashem v Zemochu – se stvořila vlastní vůlí, a rozhodla se znovu narodit jako jeho dcera. Na noc se utábořili kousek od města, a když pojedli, Talen a Stragen si vzali Sparhawka stranou. „Co bys řekl malému průzkumu?“ zeptal se Pandionce Stragen. „Jak by sis ho představoval?“ „Esos je docela velké město,“ odpověděl světlovlasý Thalesijec, „a zdejší zloději jsou jistě aspoň trochu organizovaní. Myslel jsem, že bychom my tři dokázali od jejich vůdce zjistit užitečné informace.“ „Pozná tě?“ „Pochybuji. Emsat je odsud daleko.“ „Jak víš, že se s tebou bude chtít bavit?“ „Slušnost, Sparhawku. Zloději a vrazi jsou k sobě navzájem neuvěřitelně slušní. Je to tak zdravější.“ „Jestliže tě nepozná, jak bude vědět, že k tobě má být slušný?“ „Existují jisté signály, které pozná.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242278