„Desítky,“ odpoví bez váhání Bér — s úsměvem, který si jen představuji. „Hry o bozích a na bohy patří k velmi oblíbené kategorii už od počátku herního průmyslu. Teď nemyslím jen magické prvky ve většině adventur, ale hry, v nichž přímo jste nějakým bohem — nebo božstvem — a ovlivňujete životy stovek a tisíců postav.“ „Postav ve hře,“ upřesní moderátorka. „Samozřejmě. Ale dovolím si hned tady na začátku upozornit, že neexistuje žádný způsob, jak zjistit, že také nejsme jen postavami v nějaké komplexní počítačové hře. Nechci tím posluchače zdržovat, ale je to prastará filozofická otázka, mnohem starší než počítačové hry. Nejsme třeba jen postavy v nějaké hře? Máme takzvanou svobodnou vůli, nebo nás někdo ovládá, třeba v rámci nějakého laboratorního experimentu?“ Moderátorka se zasměje. Umí předvést, jak se umí smát. „Při vší úctě k vaší profesi, hrozná představa.“ „Možná lepší, než být třeba jen postavou v nějaké knize, kde bychom už neměli vůbec žádný prostor k rozhodování. I když někteří spisovatelé říkají, že jejich postavy se jim často vymknou a žijí vlastní život — a pro některé autory je to prý dokonce nejpříjemnější součást celé tvorby. Jak říkám, nechci zdržovat, ale —“ A pak se Bér zmíní o mé matce. Uvede ji jako příklad místní autorky, jejíž příběhy — a možná dokonce i ona sama — jsou ovládány vlastními postavami. Proboha: ještě že jsem si dal před poslechem tohoto záznamu dvojitou vodku! Je totiž skoro přízračné, poslouchat ze starého rozhlasového záznamu Bérovo mudrování o mé vlastní matce, oddělen od ní jen tenkou cihlovou zdí — a od jejího šílenství něčím ještě mnohem tenčím. Ale moderátorka naštěstí zastupuje svou cílovou skupinu, ani v noci se nemíní (a snad ani nesmí) pouštět do čehokoliv intelektuálního. O mé matce nejspíš nikdy neslyšela, což nemyslím pejorativně. Má své mantinely — a taky digitální stopky, odtikávající čas mezi písničkami. Takže řekne: „O vašem silném vztahu ke knihám už jsem se zmínila v úvodu, teď pojďme ke knize knih, jak se často říkává Bibli. A ke vzkříšení, které je námětem dnešního pořadu — i když ne zrovna v tom biblickém významu. A určitě ne v počítačových hrách. Pozvala jsem si vás, protože vy sám jste zažil —“ „Promiňte, že vás přerušuju — ale dovolím si jen připomenout, že právě vzkříšení — nebo snad přesněji zmrtvýchvstání — je základním herním prvkem většiny počítačových her. A nejen těch duchovních nebo třeba magických, ale i těch nejprimitivnějších stříleček nebo hyperrealistických simulátorů automobilových závodů. Vaše postava ve hře zahyne, ale vzápětí vstane ‹ 106 › Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242262
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.