že „[…] Baskové toho chtějí příliš mnoho a že by v případě schválení [návrhu] Baskicko už přestalo být součástí Španělska“ (Chalupa 2011: 364–365). Toto rozhodnutí nebylo ušetřeno kritiky ze strany EAJ-PNV, když se v nacionalistickém tisku objevil text zpochybňující samotnou činnost parlamentu, který prý odmítnutím statutu šel v samotné podstatě proti federalismu, jejž republikánští představitelé v předchozích dohodách silně propagovali (Euzkadi 1931a: 1). V prosinci téhož roku byla přijata nová ústava, jejímž významným prvkem byl důraz na omezení vlivu církve. Nicméně zároveň bylo odsouhlaseno, že může pokračovat proces regionalizace Španělska v případě, že se bude držet ústavního textu. Baskové tedy mohli pracovat na znění nového statutu, přičemž však musel být nejprve odsouhlasen obecními zastupitelstvy v dané provincii, následně také v referendu za účasti dvou třetin tamních voličů a posléze i španělským – v období republiky jednokomorovým – parlamentem (Molina Aparicio 2009: 234–235). Po vytvoření prvotního návrhu bylo o něm v červenci 1932 hlasováno na zasedání v navarrské Pamploně. Obecní zastupitelství z provincií Biskajsko, Guipúzcoa a Álava hlasovala většinou pro jeho přijetí. Situace však byla odlišná v případě Navarry, kde byl návrh statutu odmítnut. Toto hlasování v konečném důsledku znamenalo, že se v diskusích o autonomii pro Baskicko mohlo dále pokračovat, nicméně se jich už více neúčastnila provincie Navarra (de Pablo – Mees 2005: 129), což bylo pro baskické nacionalisty velkým zklamáním. Deník Euzkadi (1932: 1) tento okamžik označil za „den obrovské bolesti pro Baskickou nacionalistickou stranu“. Neznamenalo to však konec nacionalistických snah o autonomii pro další části Baskicka. Autonomní statut tak byl od léta 1932 projednáván pouze v kontextu zbývající trojice baskických provincií ležících na španělském území. O další budoucnosti statutu se rozhodovalo v říjnu 1933 na zasedání zástupců tří provincií ve Vitorii-Gazteiz, kde znovu Biskajsko, Guipúzcoa i Álava potvrdily svůj zájem o získání autonomie. Zástupci Álavy se však k němu stavěli nejvíce kritic98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242116