kmene, vrazil tam klín a začal do něj bušit těžkým kamenem. Kmen se jako kouzlem rozpadl na dva kusy. Karl byl s mačetou hotový génius. Rychle přisekal rozštípnuté kmeny do tvaru vesel a pak je ořezal do požadované šířky a délky. V dolní části každého z nich udělal malé vyhloubeniny, a vytvořil tak pohodlné úchopy pro ruce. Kevin a já jsme se pustili do dalších kusů, opracovávali jsme je do základního tvaru a Karl je dokončoval. Teď jsme je museli nechat důkladně vyschnout, aby byly lehké a ohebné. Navrhl jsem, abychom je rozmístili kolem ohně. „Jinak tady zas ztvrdneme čekáním osm dní, jako to bylo s tím vorem.“ „Není dobré sušit je u ohně,“ řekl Karl, „ale opravdu nemáme na výběr, když je tak málo času. Dneska tady přespíme a zítra budeme pokračovat.“ Protože bylo pořád ještě brzy, rozhodl se Karl vyrazit na lov. „Co myslíš, Karle?“ zeptal se ho Kevin, než odešel. „Možná bychom měli přemístit vor trochu blíž k Eslabonské soutěsce, abychom zítra mohli vyrazit dřív, projeli jí a pokračovali v cestě.“ „Dobrý nápad,“ souhlasil Karl. „Možná bych měl radši na lov zapomenout.“ „Ne, to je nutnost,“ prohlásil Kevin. „Yossi a já ho odtáhneme na provaze.“ „Fajn, jestli myslíte, že to zvládnete beze mě.“ Karl vzal brokovnici a pár nábojů a odkráčel do džungle. Marcus trval na tom, že nás doprovodí, i když ho znovu trápila bolestivá vyrážka na nohou. „Myslím, že jenom musím udržovat chodidla v suchu,“ řekl. „Bolí to jako čert.“ „Tak bys měl možná počkat tady,“ navrhl Kevin. „Ale ne, takhle jsem to vůbec nemyslel. Půjdu vám pomoct.“ Odvázali jsme vor a vlekli ho za provaz připevněný k jeho přídi. Čím víc jsme se přibližovali k soutěsce, tím skalnatější byl říční břeh a tím obtížnější bylo vor táhnout. „Měli bychom na něj radši nasednout a projet s ním středem řeky,“ navrhl Kevin. „Nemáš přece v úmyslu projet soutěskou sám!“ vykřikl Marcus vyděšeně.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241985