„Ano, tatínku,“ pousmála jsem se na ně. Otec vstal z křesla a donesl mi dcerku. Láskyplně jsem ji vzala do náruče a přivinula ji k sobě. Když její malá, jasně zelená očka koukla do těch mých, vzpomněla jsem si na Raula. I její vlásky měly ten samý odstín hnědé, jako měl on. „Zůstanete na večeři?“ „Ne, tatínku, pojedeme domů.“ „No dobrá, ale víš, že kdybys chtěla, můžete se sem kdykoliv vrátit,“ pověděl a s rodičovskou autoritou v hlase, což jsem nechápala. Pak si založil ruce za záda a prošel kolem nás do knihovny. Na nic jsem nečekala a po rozloučení s matkou a Rose jsem spěchala, i s Elizabeth v náručí, do svého sídla ve Warwicku. Kočár již čekal před domem. Cesta domů byla zvláštní, ostatně jako vždy. Ale svým způsobem jsem se těšila. Při průjezdu jsem spatřila v zahradách fialové růže, které tu nechal vysadit Raul. Tak moc se mi po něm stýskalo. Ani jeho slib ho nepřivedl zpět domů, ke mně. K Elizabeth. Svou dceru v životě nespatřil a nikdy nespatří. Narodila se záhy poté, co zemřela má sestra. Právě proto jsem uctila její památku tak, že jsem ji po ní pojmenovala. Kdyby se narodil chlapec, jistě bych uctila památku jejího otce. Ano, čas mi vše vzal. Mého manžela, sestru a společně s nimi zmizelo i mé štěstí. Kdybych neměla Elizabeth a Rose, nebyla bych už schopna žít déle na tomto krutém světě.
~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241924
Ty dvě jsou to jediné štěstí v mém životě. To jediné, pro co stojí žít.
~ 99 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241924
13. Kapitola Anglie – hrad Warwick Léto 1423 n. l. „Paní, přišlo vám psaní,“ oznámila mi Margaret, zatímco jsem si hrála s malou Elizabeth. „Od koho?“ zeptala jsem se nezaujatě a posadila si Elizabeth na kolena. Stále se na mě usmívala a její zelená očka, doslova zářila. „Od pana Salseetha,“ přiznala a podala mi zažloutlou obálku. Poté co Margaret odešla, rozlepila jsem dopis a začetla se do neúhledných veršů. Po páteři mi proběhl mráz. Obsah dopisu mě ohromil a rozzlobil zároveň. Elizabeth se mi zavrtěla na klíně. „Budeš tu muset zůstat. Maminka musí odjet,“ pokusila jsem se o úsměv, ale ta malá zelená očka mě prokoukla. Margaret se zjevila jako kouzelná bytost a já jí podala svou malou dcerku. Rozloučila jsem se a ihned opustila svůj domov, abych se setkala s někým, koho z celého srdce nenávidím, s někým, kdo zabil mou sestru…
~ 100 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241924