Page 1

98

to efektivnější i vzhledem ke kontrole veřejných financí. Při rozhodování o výši příspěvku pro klienta je nutné rozlišovat péči doma a péči v zařízení. Péče doma je nákladnější a to by mělo být zohledněno. Při určování výše příspěvku s ohledem na potřebu péče je třeba definovat jakýsi státní minimální standard (chudinský princip) a decentralizovat správu na obce, které ho mohou dobrovolně navýšit. Převedení správy na obce by umožnilo lépe kontrolovat vázanost příspěvku na účely péče. Pro ocenění potřebné péče pro jednoho klienta se lze orientačně odrazit od celostátních průměrných nákladů stávající praxe následujícím způsobem: ∑ Příspěvek na péči + důchod + platba zdravotní pojišťovny + dotace posky­ tovatelům/klient = celkový náklad na péči jednoho klienta, přičemž současná dotace by mohla být překlopena do příspěvku pro klienta Kritice je opakovaně podrobován i způsob posuzování míry závislosti a rozdělení míry závislosti do 4 stupňů. Tato kategorizace nedokáže rozlišovat nuance tak jako jiné způsoby posuzování, např. v Rakousku je stupňů míry závislosti 7. Někteří experti popisují dobrou praxi posuzování potřebnosti v Německu, kde se posuzuje namísto funkčních kapacit klienta počet hodin potřebných k zajištění péče.

Co v systému služeb chybí nebo se systémově neřeší Neřešena zůstává do budoucna i otázka služeb prevence, kdy současné zákonné dělení vychází pouze z povrchní logiky. Jako nutné se zdá být oddělení podstaty služeb péče a prevence, mají jiné cíle, přesto je důležité, že se obsahově doplňují: služby prevence by měly předcházet využití služeb péče. Současná síť služeb sociální prevence je velmi řídká, chybí kapacity a pestrá nabídka, a právě u služeb sociální prevence by měl mít stát a samosprávy klíčovou roli. Zároveň téměř neexistují specializované soukromé služby pro cílovou skupinu, to je však otázka volného trhu, který je zřejmě bude časem nabízet (v souvislosti s rostoucí poptávkou). Pro lepší orientaci ve výsledcích diskusí a rozhovorů s experty o současném stavu sociálních služeb, příležitostech a limitech pro liberalizaci služeb sociální péče jsou okruhy uspořádány v obrázku 2. Pro zásadní změnu současného systému poskytování služeb sociální péče zde mluví 2 klíčové premisy: i. Současný systém financování stavící na dotacích ex ante (tj. na poskytování nenárokových dotací poskytovatelům sociálních služeb na základě virtuálního rozpočtu na další kalendářní rok) se jeví jako

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241884


– koupěschopnost

– řízení péče klientem

– informace

Zabezpečení práva na službu

– výkonového systému analogicky k systému zdravotní péče

– fakultativních dávek z nepříspěvkového dávkového systému

Formou: – dávek z povinného pojistného systému

Zajištění koupěschopnosti klientů

Systém podpory poskytovatelů

S cílem zabezpečit: – dostupnost – kvalitu

Regulace poskytovatelů péče

Deregulace služeb sociální péče

Koncepce služeb sociální prevence

Proces deinstitucionalizace péče

Koncepce politiky bydlení – systém sociálního bydlení

Řešení neformální péče – systematizace?

Obr. 2 Deregulace služeb sociální péče v ČR – grafické znázornění výstupů výzkumné aktivity expertních rozhovorů a skupinové diskuse

2. fáze

1. fáze

Propojení zdravotní a sociální péče

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241884


100

neefektivní a z výsledků výzkumů (Průša 2011) vyplývá, že je diskriminující. ii. Současný systém, který umožňuje poskytování státních subvencí do oblasti služeb sociální péče, může být dle právní analýzy zpracované pro MPSV ČR (Holec, Zuska a  Partneři 2011, s. 53–55) v  rozporu s evropskou legislativou (Směrnice o službách na vnitřním trhu) a ČR je nucena do roku 2016 státní subvence ze systému financování sociálních služeb odstranit. Podle Evropské komise se jedná o neadekvátní zásah státu do volného trhu. V roce 2015 začíná stát aplikovat způsob financování pomocí tzv. vyrovnávací platby, která zmíněný rozpor se směrnicí EK řeší. Jedná se však o ekonomický a účetní trik beze změny principu financování. Zjednodušeně se dá mluvit o dotaci v jiném kabátě. Otázka systémové reformy sociálních služeb je tedy více než aktuální. Ale předtím je třeba řešit související otázky, které působí preventivně a oddalují poskytnutí nákladných pobytových sociálních služeb. A jaké konkrétní otázky to jsou? Je nezbytné posílit role obcí v oblasti prevence a poradenství, které by mělo předcházet poskytnutí sociální služby. Investice do kompetentního a  kapacitně přiměřeného personálu na obcích, který je schopný poskytnout dostatek relevantní podpory k řešení sociální nouze formou méně nákladných nástrojů (dávky, informace, zvyšování kompetencí klientů v řešení jejich situace), se může zhodnotit v nižších výdajích za nákladnější sociální služby. Než bude řešena otázka sociálních služeb, která by měla přijít na řadu až v poslední instanci, je třeba učinit dva velké kroky – lépe vymáhat povinnosti zdravotních pojišťoven, především v oblasti financování zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb, a zpracovat koncepci bytové politiky v oblasti sociálního bydlení seniorů a osob se zdravotním postižením. Teprve po zajištění opatření v  těchto oblastech lze přispět k  řešení samotného systému sociálních služeb. Zásadní zejména je logické nastavení služeb sociální prevence (pokud vůbec současné dělení služeb zachovat) tak, aby skutečně předcházely nákladnějším službám sociální péče. Přitom právě zde by mohla být zachována úloha státu na poli poradenství, kontroly kvality, zabezpečení lidských práv, ale nikoliv na poli regulace ceny sociálních služeb. Sociální prevence by měla být více iniciována samosprávnými celky a jimi i v přenesené působnosti řešena (např. zjišťování potřeb v lokalitě/regionu, veřejné zakázky pro poskytovatele zabezpečení určitých služeb).

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241884

Princip solidarity ve financování služeb sociální péče (Ukázka, strana 99)  
Princip solidarity ve financování služeb sociální péče (Ukázka, strana 99)