Page 1

98

V deníku z tohoto období paní Alena o svém protějšku píše, že„ztrácí drahocenná léta bezvýchodnou péčí o svou matku, která ho jen sekýruje a přímo sadisticky týrá. A tak odcházejí po oněch deseti další a další roky, aniž by je mohl plně využít.“234 Z ostatních záznamů ovšem není zřejmé, čím konkrétně tchýně svého syna trýzní, protože Alena Falerská rozebírá především své pocity, nicméně určitým vodítkem může být zmínka v deníku Františka Falerskiho datovaná 21. června 1964, kterou napsal v souvislosti s projevy matčiny duševní nemoci: „V jejím hlase je teď ten temný tón zlosti, který nejednou proti mně použila v dobách, kdy její invektivy se ještě opíraly o  reálný podklad…. ,Hned zhasni, jinak se hned dostaneš tam, kam nechceš. Lidé to uslyší a přijdeš, kam si zasloužíš.‘ – To říká výhružně. Zamlčené slovo je ,kriminál‘.“235 Skutečností však je, že bez ohledu na kvalitu vzájemného vztahu, považoval František Falerski za svou povinnost se o matku postarat a plnění této své povinnosti do značné míry podřizoval svůj soukromý život. Vzhledem k tomu, co pro rodiče znamenalo jeho věznění, je pochopitelné, že synovská identita byla v tomto období velmi silná. Matčin stav se po smrti otce zhoršil a přestala být aktivní ve smyslu duševním i fyzickém.236 Nelad mezi paní Falerskou a její snachou se odrážel i ve zdravotních problémech, jimiž obě ženy, pokud spolu musely být, trpěly.237 Paní Aleně v  jejím novém domově vadilo, že je na domácnost sama, resp. že jí tchýně ani manžel adekvátně nepomáhají. Je však možné, že svůj podíl na daném stavu měla i její neochota přesně říci, co chce. Z různých deníkových záznamů Františka Falerskiho však také vyplývá, že kromě typických mužských prací, jako je nošení uhlí ze sklepa, se věnoval například i úklidu – na domácích pracech se tedy vzhledem k tomu, co bylo tehdy běžné, podílel nadstandardně, takže na vině nebyla jeho lenost. Právě popsanou situaci lze v soužití tohoto typu označit za téměř klasickou. I běžné neshody ohledně každodenního provozu společné domácnosti trápily všechny její členy. K těmto problémům se časem přidružila duševní nemoc paní Falerské – viděla věci, které se nestaly, hovořila s lidmi, kteří neexistovali, dělala výstupy ponižující všechny zúčastněné apod.238 První atak tohoto druhu například zabránil Františku Falerskimu v odjezdu na společnou dovolenou

234 Deník A. Falerské 1964–1970, zápis ze dne 30. 5. 1965. 235 Deníky 1962–1968, s. 765. 236 Tamtéž, s. 892–894. 237 Tamtéž, s. 896 a deník A. Falerské 1964–1970, zápis ze dne 6. 12. 1964. 238 Deníky 1962–1968, s. 894.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241883


99

s Aleninými přáteli.239 To paní Alenu ranilo. Na situace, kdy se její manžel podřizoval matce, reagovala různě: hádkami, psaním deníku, ale také si dokázala prosadit společné trávení času s lidmi, kterým by se František Falerski spíše vyhnul, protože si s nimi neměl mnoho co říci. Projevoval tak snahu vyjít manželce vstříc alespoň v nějakém ohledu, ale s malým výsledkem. Soužití se později tak vyostřilo, že stará paní Falerská proti přítomnosti své snahy protestovala a paní Alena se s přítomností své duševně nemocné tchýně také nedokázala smířit. Píše si: „žádala jsem B., aby prohlásil, že uznám-li to za nutné, dá matku pryč“ – to ovšem nebylo pro Františka Falerskiho přijatelné. Stav paní Falerské se poněkud zlepšil, když se dočasně přestěhovala ke své příbuzné, o které František Falerski píše jako o tetě Karle (z textu není jasné, zda se jedná o sestru jeho matky či otce, eventuálně o nějaký vzdálenější příbuzenský vztah). Obě staré ženy spolu poměrně dobře vycházely a zjevně si vzájemně poskytovaly příjemnou společnost. Formálně se mělo jednat o pomoc tetě Karle, ale fakticky paní Falerská o domácnost své příbuzné nepečovala. Kromě vzájemného kontaktu se obě ženy mohly těšit z každodenní návštěvy syna a synovce v jedné osobě.240 V tomto období se poněkud uklidnily i vztahy mezi manžely Falerskými, kteří se nemuseli o dvoupokojový byt s nikým dělit. Po smrti tety Karly se paní Falerská přestěhovala zpět do svého původního bytu a vše se vrátilo do starých kolejí. V této poslední, o něco déle než rok trvající fázi života byla paní Falerská již plně závislá na svém synovi a jeho ženě a musela pro ně představovat značnou zátěž (při odchodu z bytu například vypínali manželé Falerští z důvodu bezpečnosti přívod plynu). K Falerským nedocházela zdravotní sestra ani pečovatelka a sanitární pomůcky ulehčující péči o seniora záhy neschopného sebeobsluhy nebyly k dispozici. Péče o matku tedy ležela především na synovi, ale matka mu ji ulehčovala svou trpělivostí. Nicméně z podrobného popisu matčiných posledních měsíců a dní, kdy byla již zcela bezmocná, je cítit dobrý pocit Františka Falerskiho, že splnil svou náročnou úlohu a alespoň částečně svůj dluh vůči matce splatil. Paní Falerská umřela klidně a v synově přítomnosti.241 Důležitá je deníková poznámka Františka Falerskiho, že matka byla před svou smrtí – tak jako v jiných náročných situacích – skvělá. Nemyslím, že tento názor vyplývá z momentální silné emoce způsobené matčinou smrtí. Kromě výše popsané trpělivosti lze totiž tento fakt doložit i tím, že to byla paní Falerská, nikoliv její manžel, 239 Tamtéž, s. 754–767. 240 Tamtéž, s. 751, 772, 896–897. 241 Tamtéž, s. 888–910.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241883


100

kdo urputně, neúnavně a nezdolně bojoval za své dítě v době desetiletého věznění. – V souvislosti s popisem posledních dní paní Falerské v deníku Františka Falerskiho (který je velmi detailní) se však musím vrátit ke staršímu deníkovému zápisu jeho manželky Aleny, která s expresivitou sobě vlastní komentuje, co všechno musela doma po tchýni uklízet.242 Je nasnadě, že první tři roky manželství Františka a Aleny Falerských nebyly poznamenány „jen“ hádkami a neshodami, ale i situacemi či spíše úkoly, které mohly být jen těžko zvladatelné pro dva lidi pracující na plný úvazek. Toto je třeba mít při posuzování celé situace na paměti – nejsou zde viníci, pouze fyzicky a duševně vyčerpaní lidé. Přetrvávajícím kamenem úrazu v manželství Františka a Aleny Falerských byla společenská povaha paní Aleny, která i po smrti matky prosazovala ve společenském styku své přátele. Paní Alena byla silná žena, která nebyla zvyklá se podřizovat a František Falerski, na rozdíl od své ženy, neměl v důsledku životních okolností energii prosazovat se na její úkor a tak ve vzájemných rozepřích prohrával, eventuálně se vzdával předem. S nelibostí se účastnil víkendových i delších pobytů v letní vilce rodiny Sedmíkových. Jednalo se o krásný, pohodlný a vkusně zařízený funkcionalistický dům, kde se od dob první republiky sjížděla rodina a přátelé. František Falerski se tam však často necítil dobře, protože společenský život byl příliš intenzivní a v rodinných vztazích nenalézal dost tepla.243 František Falerski byl svou povahou spíše autokrat. S touto vlastností je možné být dobrým skautským vedoucím i dobrým spoluvězněm, ale v partnerství s dominantní ženou jako byla paní Alena tuto vlastnost uplatnit nešlo. Navíc způsob tehdejší výchovy doma i ve škole, stejně jako pracovní prostředí umožnily oběma manželům, aby poznávali a osvojili si role nadřízených i podřízených, ale nikoliv role rovnocenné, partnerské. Vezmeme-li v úvahu, že František Falerski vnímal nejen podřízenost, ale i kompromis jako prohru, pochopíme i jeho (někdy až překvapující) uzavřenost vůči manželce. Soužití chytré, sebevědomé a  emancipované ženy s  intelektuálem však mělo i své trochu komické polohy. Když například seděli manželé v  kavárně, informoval František Falerski paní Alenu o  tom, že švy na punčochách, zejména na levé, se jí točí jako Hegelova vývojová spirála. Jistě ne každá žena by podobné, poněkud přeintelektualizované sdělení přijala jen tak, že by si něco zamumlala.244 Paní Alena však byla na určité komunikační zvláštnosti svého muže zvyklá a občas používala 242 Deník A. Falerské 1964–1970, zápis ze dne 21. 3. 1965. 243 Srov. např. Deníky 1962–1968, s. 779. 244 Tamtéž, s. 485.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241883

Tři životy (Ukázka, strana 99)  
Tři životy (Ukázka, strana 99)