98
V deníku z tohoto období paní Alena o svém protějšku píše, že„ztrácí drahocenná léta bezvýchodnou péčí o svou matku, která ho jen sekýruje a přímo sadisticky týrá. A tak odcházejí po oněch deseti další a další roky, aniž by je mohl plně využít.“234 Z ostatních záznamů ovšem není zřejmé, čím konkrétně tchýně svého syna trýzní, protože Alena Falerská rozebírá především své pocity, nicméně určitým vodítkem může být zmínka v deníku Františka Falerskiho datovaná 21. června 1964, kterou napsal v souvislosti s projevy matčiny duševní nemoci: „V jejím hlase je teď ten temný tón zlosti, který nejednou proti mně použila v dobách, kdy její invektivy se ještě opíraly o reálný podklad…. ,Hned zhasni, jinak se hned dostaneš tam, kam nechceš. Lidé to uslyší a přijdeš, kam si zasloužíš.‘ – To říká výhružně. Zamlčené slovo je ,kriminál‘.“235 Skutečností však je, že bez ohledu na kvalitu vzájemného vztahu, považoval František Falerski za svou povinnost se o matku postarat a plnění této své povinnosti do značné míry podřizoval svůj soukromý život. Vzhledem k tomu, co pro rodiče znamenalo jeho věznění, je pochopitelné, že synovská identita byla v tomto období velmi silná. Matčin stav se po smrti otce zhoršil a přestala být aktivní ve smyslu duševním i fyzickém.236 Nelad mezi paní Falerskou a její snachou se odrážel i ve zdravotních problémech, jimiž obě ženy, pokud spolu musely být, trpěly.237 Paní Aleně v jejím novém domově vadilo, že je na domácnost sama, resp. že jí tchýně ani manžel adekvátně nepomáhají. Je však možné, že svůj podíl na daném stavu měla i její neochota přesně říci, co chce. Z různých deníkových záznamů Františka Falerskiho však také vyplývá, že kromě typických mužských prací, jako je nošení uhlí ze sklepa, se věnoval například i úklidu – na domácích pracech se tedy vzhledem k tomu, co bylo tehdy běžné, podílel nadstandardně, takže na vině nebyla jeho lenost. Právě popsanou situaci lze v soužití tohoto typu označit za téměř klasickou. I běžné neshody ohledně každodenního provozu společné domácnosti trápily všechny její členy. K těmto problémům se časem přidružila duševní nemoc paní Falerské – viděla věci, které se nestaly, hovořila s lidmi, kteří neexistovali, dělala výstupy ponižující všechny zúčastněné apod.238 První atak tohoto druhu například zabránil Františku Falerskimu v odjezdu na společnou dovolenou
234 Deník A. Falerské 1964–1970, zápis ze dne 30. 5. 1965. 235 Deníky 1962–1968, s. 765. 236 Tamtéž, s. 892–894. 237 Tamtéž, s. 896 a deník A. Falerské 1964–1970, zápis ze dne 6. 12. 1964. 238 Deníky 1962–1968, s. 894.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241883