Tak dlouhý žebřík, aby dosáhl až na střechu, jsem neměla, navíc bych stejně nevěděla, co si s děravou střechou počít. Budu se muset obléct a zajít o pár cha lup dál k Zatloukalovi, místnímu kutilovi. Když ně kdo z okolí potřebuje něco doma opravit, raději než na firmu se obrátí na něj. Pamatuji si, že nám jednou připevnil uvolněný okap. Natáhla jsem si kalhoty a tričko a vyndala z kre dence porcelánový hrníček s pokličkou. Rozložila jsem bankovky a mince na stůl a začala počítat — 2124 ko run, žádná sláva, navíc ještě musím odložit tři stovky stranou, protože potřebuju vyměnit bombu na plyn. Ale snad to bude stačit, kdyby ne, ještě mám nějakou hotovost ve staré piksle od čaje v zásuvce kuchyň ského stolu. Sem tam, když mi zbudou peníze, do ní něco strčím. Někdy si představuju, že jsem už našet řila majlant, ale spíš se bude jednat o pár tisíc, ne-li pouhých stovek, navíc povětšinou v mincích. Celé ty roky, co tu bydlím, jsem peníze z ní nemusela použít a doufám, že k tomu nedojde ani dnes. Obula jsem si holiny, přetáhla kapuci bundy přes hlavu a vydala se k Zatloukalově chalupě. Málokdo by v ní poznal obyčejnou betonovou kostku, kterou zde původní majitel postavil v sedmdesátých letech. Z dálky chalupa připomínala tradiční roubenku. Za tloukal k šedému kvádru přistavěl ostře zkosenou šindelovou střechu a všechny stěny pobil tmavě na mořenými latěmi. K bíle natřeným okenicím připojil afrikány v oknech. Ale z bližšího pohledu pod faleš ným roubením prosvítala slídová omítka a za okny bylo vidět oranžovou kuchyňskou linku s černým lemováním.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241855