1. Jak uvěznit obludu: produktivní způsob války skutečnosti jen druhořadý král a že Nandové (předchůdci Maurjů), kteří vládnou údolí Gangy, mají slonů ještě daleko víc, rozhodl se stáhnout. V roce 305 př. n. l., po Alexandrově smrti, se jeho někdejší generál Seleukos vrátil k řece Indus, aby se zde postavil Čandraguptovi (v řečtině psaném jako Sandrakottos), zakladateli maurjovské dynastie. Tentokrát Makedoňané zvítězit nedokázali. Seleukos, na kterého sloni zapůsobili ještě více než na Alexandra, souhlasil s tím, že dá Čandraguptovi bohaté provincie v místech dnešního Pákistánu a východního Íránu výměnou za pět set těchto zvířat. Zní to jako špatný obchod pro Seleuka, ale ukázalo se, že jmenovaný měl dobrý úsudek. O čtyři roky později, když jeho muži shromáždili tyto tlustokožce čtyřicet kilometrů od břehů Středozemního moře, sloni rozhodli bitvu u Ipsu, a zachránili tak Seleukovo království v jihozápadní Asii. Tyto nové útočné zbraně udělali na panovníky ve Středomoří takový dojem, že ve 3. století př. n. l. každý, kdo něco znamenal, kupoval či si půjčoval slony, anebo o ně alespoň žadonil. Kartaginský vojevůdce Hannibal dokonce několik desítek slonů vlekl v roce 218 př. n. l. přes Alpy. Války, které se v těchto letech vedly v jižní Asii, se ukázaly být stejně produktivní jako války ve východní Asii a západní Eurasii. Desítky malých států vytvořených v nížině Gangy v 6. století př. n. l. mezi sebou soustavně bojovaly a do roku 500 př. n. l. čtyři velké státy – Magadhsko, Kóšalsko, Káší a Vrdždži – ovládly zbytek. Slavný indický epos Mahábhárata dokonce přišel i s názvem pro tento proces: „rybí zákon“. V časech sucha, říká básník, malé ryby požírají velké.31 Jak se státy v oblasti Gangy rozšiřovaly, nové malé státy se formovaly kolem jejich okraje, v údolí Indu a na Dekánské plošině. V roce 450 př. n. l. přežila v oblasti Gangy už jen jedna velká ryba (Magadhsko) a z jejího slavného, hradbami obehnaného hlavního města Pátaliputry tři po sobě následující dynastie šířily svou moc hlouběji do nitra Indie, až je nakonec přemohli Maurjové. Maurjové budovali armády o stovkách slonů, tisících jezdců a desetitisících příslušníků pěchoty. Bojovali ohromné bitvy a pouštěli se do složitých obléhání. Maurjovské války vrcholily kolem roku 260 př. n. l. – ve stejné době jako války Říma a státu Čchin – velkým vítězstvím krále Ašóky nad Kalingou, o němž jsme se v této kapitole již zmiňovali. „Sto padesát tisíc lidí bylo odvlečeno, sto tisíc jich bylo zabito a mnohonásobně víc [rovněž] zahynulo,“32 zaznamenal Ašóka, a to jenom proto, aby se u vítěze dostavily výčitky svědomí a mohla začít vláda dharmy. Když se podíváme na tento velký obraz 1. tisíciletí př. n. l., těžko se hledá více známek ojedinělého západního způsobu válčení, kromě toho, že Evropané se při boji přibližovali na délku paže, zatímco Asiaté si zachovávali odstup. Od Číny po Středomoří došlo v prvním tisíciletí př. n. l. ke vzniku mnohem větších
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241799