Page 1

moc nevídali. Zalezl jsem a zavřel za sebou dveře, než si mě někdo stačil všimnout. Donesl jsem kufřík nahoru a položil ho na stůl. Když jsem ho otevřel, Trixie protáhla obličej. „Příčí se mi už pouhé pomyšlení na tu věc,“ prohlá­ sila. „Vůbec by tu na zemi neměla být a už vůbec by s ní neměli obchodovat takoví…“ „Jako jsem já?“ zeptal jsem se, hned jak se zarazila. Opatrně jsem lebku vytáhl z pěnového obložení kufříku a obdivoval ji. Byla očividně velmi stará, za­ žloutlá věkem a dokonale hladká, jako by prošla tisíci rukou nenasytných uctívačů. A tak to ve skutečnosti asi i bylo. Chápal jsem, proč to řekla a co tím myslela, ale i přesto to od ní bylo dost hrubé. „Víš, jak to myslím,“ řekla. „Není to správné.“ „Potřebujeme ji,“ namítl jsem. „Včera jsi proti tomu nic neměla.“ „Včera večer jsem ji neměla přímo před očima,“ pro­ hlásila. Asi na tom něco bylo. Vrátil jsem lebku zpátky do kufříku a zavřel ho. „Hele,“ začal jsem, „pokud nechceš, nemusíme to podnikat.“ „Nechci,“ odvětila. „Ale musím. Musíme si s domi­ nionem o Bianakithovi promluvit a stejně tak potře­ buji vědět, proč mě včera ignoroval.“ „Trixie,“ řekl jsem a pečlivě volil slova, „pokud s te­ bou z nějakýho důvodu nechce mluvit, z jakýhokoli důvodu, tak asi nebude moc nadšenej z toho, co hod­ láme províst. Uvědomuješ si to, že jo?“ Povzdechla si a odhrnula si vlasy z obličeje. Dnes je měla rozpuštěné a vypadala naprosto neodolatelně.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241776


„To asi ano, ale jinak to nejde,“ prohlásila. „Pokud ho naštvu, tak ať! Jde hlavně o výsledek.“ Jo, taková byla moje Trixie. Sakra, vždycky to do­ padlo takhle — účel světí prostředky. Měla se Spále­ ným mužem víc společného, než by ona sama nebo on byli ochotni připustit. Po očku jsem se na ni po­ díval a sledoval tmavé rýhy brázdící její auru. Asi jich nebylo víc než obvykle, ale ruku do ohně bych za to nedal. Rozhodně jich neubývalo. Nicméně ani tím jsem si nebyl jistý. S povzdechem jsem se vydal do pracovny připravit trojúhelník. Nevyvolával jsem už léta, v komodě jsem však měl pro případ potřeby pečlivě uschované kula­ té černé zrcátko. Takže šlo už jen o to vytvořit ko­ lem něj trojúhelník. Což nebylo moc obtížné — bylo potřeba jen pár kousků dřeva. Na každou stranu na­ píšete jedno božské jméno — Tetragrammaton, Pri­ meumaton, Anaphaxeton — směrem ven, a potom písmena MI-CHA-EL mezi ně, směrem dovnitř a v opačném směru. Zrcátko se pak umístí doprostřed a máte to. Ten správný trojúhelník. To je ta snazší část. Postavil jsem zrcátko do středu trojúhelníku před vyvolávací kruh a zapálil dlouhé bílé svíčky umístěné na vrcholech pentagramu. Spálený muž mě se skeptic­ kým výrazem pozoroval. „Seš si tím jistej?“ zeptal se mě. „Upřímně? Ne. Jistěže ne, kámo. Ale je to potřeba.“ „Myslíš tím, že bloncka to potřebuje,“ opravil mě. „Poctí nás aspoň svou ctěnou přítomností?“ „To by radši měla, jinak to neudělám,“ odvětil jsem. „Nasrat, abych se tý věci postavil sám bez ní.“

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241776


Abych byl upřímný, začínal jsem doufat, že se na mě vykašle. Radši bych sám stál proti Bianakithovi, než se znovu setkal s dominionem. Aspoň v tu chvíli jsem o tom byl přesvědčený. Později se ukázalo, jak bláhové to bylo. Trixie přišla o chvilku později s kufříkem v ruce. Doufal jsem zbytečně. Vypadalo to, že to opravdu budu muset provést. „Jako obvykle vypadáš k sežrání, bloncko,“ prohlá­ sil Spálený muž. Měl jsem nepěkné tušení, že to mys­ lel doslova. Trixie ho ignorovala. „Jak to funguje?“ zeptala se. „No,“ začal jsem a uvědomil si, že si to nepamatu­ ju. Je překvapivé, kolik toho za pár let zapomenete. To bude tím věkem. „Uf, nooo…“ „Do prdele,“ vyjel na mě Spálený muž. „Postav leb­ ku do severní části kruhu, před oltář. Trojúhelník by měl být za lebkou, mimo kruh, pozor na to. Vy dva se postavíte do kruhu. Není to žádná velká věda, Drakeu, a dělals to už. To moc dobře víš. Tohle zvládne každej blbej okultista.“ „S dominionem ne, sakra!“ zamumlal jsem. Prostě jsem musel něco říct. Popravdě, když jsem naposledy vyvolával, byl jsem ještě mladý ucho na vysoký a Spálený muž mě te­ prve učil. Jakmile zvládáte přivolávání, připadá vám vyvolávání poněkud zbytečné, ale nikdy jsem nečekal, že budu potřebovat komunikovat s něčím tak nebez­ pečným, abych se to nemohl pokusit přivolat. Tohle vážně nebude zábava. „Předpokládám, že neznáš jeho pravý jméno?“ ze­ ptal jsem se Trixie.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241776

Dominion (Ukázka, strana 99)  
Dominion (Ukázka, strana 99)