Taxikář jim nanosil kufry dovnitř a domovnice jim pomohla protáhnout je úzkými dveřmi a pak dveře podržela, aby jimi mohli projít Max s Annou. Ti nemohli uvěřit vlastním očím. „Tati!“ řekl Max. „Neřekl jsi nám, že tu je výtah!“ „Tady je to namouduši velkolepé,“ prohlásila Anna. Tatínek se rozesmál. „Řekl bych, že trochu přeháníš,“ poznamenal. Ale Annu s Maxem nadšení neopustilo, ačkoli výtah strašně skřípal a vrzal a do nejhořejšího patra se sunul jen pomalu. Nakonec se zatřásl a se zaduněním se zastavil, a ještě než stihli všichni vystoupit, rozletěly se naproti nim dveře bytu a za nimi stála maminka. Anna a Max vyběhli za ní a nastal velký zmatek, kdy se objímali a zároveň se jí snažili povědět všechno, co se stalo za tu dobu, kdy se neviděli, a pak přišel tatínek s kufry a políbil maminku, do toho se ještě objevila domovnice se zbylými zavazadly a za chvíli byla těsná chodba zarovnaná jejich taškami, až málem nemohli projít. „Pojďte dovnitř do jídelny,“ řekla maminka. Jídelna byla tak malá, že se do ní vešel jen stůl a skoro nic dalšího, ale bylo rozsvíceno a prostřeno k večeři a všechno to vypadalo velmi lákavě. „Kam si mám pověsit kabát?“ ozval se tatínek z předsíně. „Za dveřmi je věšák,“ zavolala maminka a skočila do řeči Maxovi, který hlasitě vyprávěl, jak málem nastoupili do špatného vlaku. Pak zaslechli ránu, jako když někdo o něco zakopne, a tatínek zdvořile pozdravil: „Dobrý večer!“ Slabý závan spáleniny, kterého si Anna všimla už při příchodu, najednou zesílil. Ve dveřích se objevila malá zachmuřená osoba. „Smažené brambory jsou úplně na uhel,“ oznámila s očividným potěšením. „ Ach, Greto…!“ vykřikla maminka. Pak vysvětlila: „Tohle je Grete, je z Rakouska. Přijela do Paříže na rok, aby se naučila francouzsky, a bude mi pomáhat s domácími pracemi.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241745