americká elegie
Táta mi prozradil, že nakonec požádal Boha, aby mu dal tři znamení, podle nichž by byla adopce v mém nejlepším zájmu. Ta znamení se zřejmě objevila, a tak jsem se stal adoptivním synem Boba, muže, kterého jsem znal ani ne rok. Nepochybuji, že táta říkal pravdu, a přestože dokážu pochopit, jak obtížné to rozhodnutí bylo, nikdy jsem se nesmířil s tím, že někdo nechá určovat osud svého dítěte Božím znamením. Byla to ale jen malá vada na kráse. Vědomí, že mu na mně záleží, vzpomínky na ono dětské trauma do velké míry vymazalo. Vcelku jsem svého tátu i jeho církev měl rád. Nejsem si ale jistý, zda se mi líbila církevní struktura nebo zda jsem se jen chtěl podílet na něčem, co pro něj bylo důležité. Asi hrálo roli obojí. Stal jsem se oddaným konvertitou. Hltal jsem knihy o tom, že Zemi stvořil Bůh teprve nedávno, a přihlásil se do internetových diskusních skupin, abych mohl polemizovat s vědci o evoluční teorii. Seznámil jsem se s proroctvím o nadcházejícím konci světa a přesvědčil sám sebe, že svět zanikne v roce 2007. Dokonce jsem zahodil svá cédéčka skupiny Black Sabbath. Tátova církev toto vše podporovala, protože pochybovala o správnosti světské vědy a o mravnosti světské hudby. Navzdory tomu, že mezi námi neexistoval právní vztah, jsem začal s tátou trávit hodně času. Navštěvoval jsem jej o většině svátků a trávil v jeho domě každý druhý víkend. I když jsem rád navštěvoval tety, strýčky, bratrance a sestřenice, kteří po řadu let nebyli součástí mého života, základní propast mezi mými dvěma životy zůstávala. Táta se vyhýbal mámině rodině a ona rodině jeho. Lindsay a mamá oceňovaly, jakou roli hrál táta v mém životě, ale stále mu nedůvěřovaly. Pro mamá byl táta „dárcem spermatu“, který mě v kritické chvíli opustil. Přesto jsem i já stále tátovi vyčítal to, co se [ 101 ]
Vance_Americka_elegie_vnitrek.indd 101
8.2.2018, 11:00:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241729