americká elegie
Táta mi prozradil, že nakonec požádal Boha, aby mu dal tři znamení, podle nichž by byla adopce v mém nejlepším zájmu. Ta znamení se zřejmě objevila, a tak jsem se stal adoptivním synem Boba, muže, kterého jsem znal ani ne rok. Nepochybuji, že táta říkal pravdu, a přestože dokážu pochopit, jak obtížné to rozhodnutí bylo, nikdy jsem se nesmířil s tím, že někdo nechá určovat osud svého dítěte Božím znamením. Byla to ale jen malá vada na kráse. Vědomí, že mu na mně záleží, vzpomínky na ono dětské trauma do velké míry vymazalo. Vcelku jsem svého tátu i jeho církev měl rád. Nejsem si ale jistý, zda se mi líbila církevní struktura nebo zda jsem se jen chtěl podílet na něčem, co pro něj bylo důležité. Asi hrálo roli obojí. Stal jsem se oddaným konvertitou. Hltal jsem knihy o tom, že Zemi stvořil Bůh teprve nedávno, a přihlásil se do internetových diskusních skupin, abych mohl polemizovat s vědci o evoluční teorii. Seznámil jsem se s proroctvím o nadcházejícím konci světa a přesvědčil sám sebe, že svět zanikne v roce 2007. Dokonce jsem zahodil svá cédéčka skupiny Black Sabbath. Tátova církev toto vše podporovala, protože pochybovala o správnosti světské vědy a o mravnosti světské hudby. Navzdory tomu, že mezi námi neexistoval právní vztah, jsem začal s tátou trávit hodně času. Navštěvoval jsem jej o většině svátků a trávil v jeho domě každý druhý víkend. I když jsem rád navštěvoval tety, strýčky, bratrance a sestřenice, kteří po řadu let nebyli součástí mého života, základní propast mezi mými dvěma životy zůstávala. Táta se vyhýbal mámině rodině a ona rodině jeho. Lindsay a mamá oceňovaly, jakou roli hrál táta v mém životě, ale stále mu nedůvěřovaly. Pro mamá byl táta „dárcem spermatu“, který mě v kritické chvíli opustil. Přesto jsem i já stále tátovi vyčítal to, co se [ 101 ]
Vance_Americka_elegie_vnitrek.indd 101
8.2.2018, 11:00:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241729
j. d . va n c e
stalo v minulosti. Tvrdošíjnost, kterou projevovala mamá, situaci nijak neusnadňovala. Můj vztah k tátovi se ale dále vyvíjel, stejně jako můj vztah k jeho církvi. Slabou stránkou jeho teologie byla skutečnost, že vedla k určité odtrženosti od vnějšího světa. V tátově domě jsem nesměl poslouchat Erika Claptona, ne proto, že by texty na jeho nahrávkách byly nevhodné, ale proto, že Eric Clapton byl pod vlivem démonických sil. Slyšel jsem, jak lidé žertem říkají, že pokud budete hrát „Stairway to Heaven“ skupiny Led Zeppelin pozpátku, uslyšíte nějaké zlovolné zaříkávání, ale jeden člen tátovy církve považoval tento mýtus o Zeppelinech za pravdivý. Byly to výstřední názory a zpočátku jsem je chápal jen jako přísná pravidla, která jsem mohl buď přísně dodržovat, nebo je obcházet. Ale byl jsem zvídavé dítě, a čím více jsem se zahloubával do evangelikální teologie, tím více jsem nedůvěřoval mnoha částem společnosti. Evoluce a velký třesk se staly ideologiemi, s nimiž jsem se měl utkat, nikoli jim porozumět. V mnoha kázáních, která jsem slyšel, byli kritizováni jiní křesťané. Vznikly teologické frontové linie a ti, kdo byli na druhé straně, se nejen mýlili v interpretaci Bible, byli jaksi nekřesťanští. Obdivoval jsem strýčka Dana více než jiné muže, ale když mluvil o tom, že jako katolík přijímá evoluční teorii, můj obdiv zkalilo podezírání. Moje nová víra způsobila, že jsem se dokonce pustil do pátrání po kacířích. Dobří přátelé, kteří interpretovali Bibli odlišně, měli špatný vliv. Dokonce i mamá upadla v nemilost, protože její náboženské názory se nevylučovaly s jejími sympatiemi k Billu Clintonovi. Jako mladý dospívající, který začínal poprvé vážně uvažovat o tom, v co a proč věří, jsem měl silný pocit, že se „skuteční“ křesťané dostávají do stále těsnějšího obklíčení. Mluvilo se o „válce proti [ 102 ]
Vance_Americka_elegie_vnitrek.indd 102
8.2.2018, 11:00:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241729
americká elegie
Vánocům“, která, pokud jsem mohl soudit, spočívala hlavně v tom, že aktivisté Americké unie pro občanské svobody podávali žaloby proti malým městům, v nichž byly o Vánocích vystaveny betlémy. Četl jsem knihu s názvem Perzekuce od Davida Limbaugha, v níž autor psal o různých způsobech diskriminace křesťanů. Internet byl plný zpráv o newyorských výstavách, na nichž autoři vystavovali zobrazení Krista či Panny Marie pokrytých fekáliemi. Poprvé v životě jsem si připadal jako příslušník perzekvované menšiny. Kvůli všem těm řečem o křesťanech, kteří nejsou dost křesťanští, o neznabozích, kteří ohlupují naši mládež, o výstavách děl, která urážejí naši víru, a o pronásledování elitami mi svět začal připadat hrozivý a cizí. Například práva homosexuálů, což je u konzervativních protestantů zvlášť ožehavé téma. Nikdy nezapomenu na dobu, kdy jsem přesvědčil sama sebe, že jsem gay. Bylo mi osm nebo devět let, když jsem narazil na pořad nějakého kazatele, který dštil oheň a síru. Mluvil o zlu páchaném homosexuály, o tom, jak pronikli do naší společnosti a jak, pokud neučiní poctivé pokání, jsou všichni předurčeni, aby skončili v pekle. Tehdy jsem věděl o gayích jen to, že dávají přednost mužům před ženami. V tom jsem se dokonale poznával: neměl jsem rád holky a mým nejlepším kamarádem ze všech byl Bill. Takže skončím v pekle. Předložil jsem tento problém mamá. Přiznal jsem se, že jsem gay a že se bojím, abych neskončil v pekle. Odpověděla: „Ty zasranej idiote, jak bys moh poznat, že seš gay?“ Vysvětlil jsem jí, jak jsem k tomuto závěru došel. Mamá se zasmála. Chvíli přemýšlela, jak by tu záležitost mohla vysvětlit chlapci v mém věku. Nakonec se zeptala: „Džejdý, ty chceš cucat šulíny?“ Byl jsem zmaten. Proč by někdo chtěl něco takového dělat? Opakovala otázku. Odpověděl jsem: „Samozřejmě že ne!“ „Tak tedy nejseš gay,“ konstatovala. „A kdybys [ 103 ]
Vance_Americka_elegie_vnitrek.indd 103
8.2.2018, 11:00:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241729