Rafaelova škola – Vílí křídla „Já nevím, Marino, jestli se hodíš na redakční práci,“ namítal. „Včera jsi mi ten rozhovor tak nakuňkala, že jsem měl problémy ho z diktafonu přepsat. Co s takovou redaktorkou?“ Marinu až zabolelo u srdce. Krásný sen o práci v redakci s Martinem se jí rozplýval, a navíc to zklamání! Vždyť on si myslí, že jsem úplně k ničemu, říkala si a bylo jí do breku. „Mně se ale líbilo, jak o sobě Marina vyprávěla,“ zastala se jí Sandra. „Vezmu si ji k sobě jako elévku.“ Teď zvedl ruku Tomáš Buližník. „Můžu se taky přihlásit?“ „A já taky?“ vystřelili naráz ruce Médea i Vilda. V deset hodin vstupují do zahrad návštěvníci, proto profesorka Aine odvedla primány do hájů, kam již nemají návštěvníci přístup. Tam ve vyřezávaném altánu si odložili kabely, a když přišla madam Blanche, cvičili pod jejím vedením ve stínu lip kroky vílích tanců. Marině se při tanci neustále vybavovala Martinova odmítavá slova, ale také včerejší fotografování, při kterém se na ni tak hezky díval. „Mon Dieu, Marino, dávejte pozor na kroky,“ zaslechla náhle madam Blanche. „Motáte se jako čerstvě zamilovaná víla.“ Kdyby tak profesorka Blanche věděla… Po hodině tance se dostavil profesor psychologie Otakar Emanuel a pokynul jim, aby se usadili do trávy. „Drazí přátelé,“ oslovil je a urovnal si motýlka na límci sněhobílé košile. „Společně se budeme učit, jak metamorfovat z vílí a elfí podoby do lidské a také obráceně. Avšak první věc, která vás čeká, je prozření vašich křídel, o nichž již víte, že jsou to veliká čidla. Začneme dnes uvolňováním, relaxací. Lehněte si pohodlně na břicho a rozložte svá křídla. Zavřete oči. Co vidíte?“ 92 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241705