Rafaelova škola - Tance nág (Ukázka, strana 99)

Nemilosrdný horoskop „To si teda vybral… Jsem nevěděl, že má tak blbý vkus,“ dodal Vilda.

Hodina české mluvnice se táhla jako žvýkačka, Marina měla větu ihned rozebránu, a zatímco Buližník před tabulí žmoulal křídu, hleděla oknem na svůj oblíbený záhon plný podzimních květin.

Slunce sem tam zakryla oblaka a záhon se tak rozsvěcel a zhasínal.

Co proti mně Jolana má? Neřeknu, kdybych jí třeba přebrala Martina, jako ho ona přebrala Sandře… Jenže pro Martina jsem vzduch… Nelíbím se mu… špulila Marina pusu. A pro Plantefolieho jsem spíš kamarádka. Kamarádka jeho sestry, tak mě trpí. „No tak, studente Buližníku,“ pravila konejšivě profesorka Boženka. „Přečtěte nám tu větu ještě jednou.“ Buližník se nadechl: „Lodě vpluly do soutěsky.“ „No, a nyní mi najděte podmět.“ Buližník křivil obličej a mlčel. „Tak přísudek. Jak ho pozná?“ obrátila se profesorka ke třídě. „Prosím, přísudek vyjadřuje činnost, je to sloveso,“ hlásila se Médea. „Jsi ňáká chytrá,“ špitl jí zezadu Vilda. „Umím přece číst ze sešitu,“ pohodila rameny Médea a houpala se na židli. „Správně, najděte mi sloveso, Buližníku.“ „Vpluly.“ „Ano, a teď se zeptejte na podmět,“ naváděla profesorka nešťastného studenta k odpovědi.

Buližník přešlápl a vyhrkl: „Co dělaly?“ „Buližníku?! Kdo mu poradí, jak se ptáme na podmět?“ Kryštof se přihlásil: „Kdo, co vpluly?“ A než stačila profesorka cokoli namítnout, Buližník vypálil: „Soutěsky vpluly.“ 93 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241704

Rafaelova škola – Tance nág Profesorka se chytla za hlavu: „Buližníku, to snad není možné.“ „No, to není možné,“ ozval se z lavice Vilda, „soutěsky přece nemůžou vplout. Soutěsky jsou tak velké, že by se asi nikam nevešly.“ „To vím taky,“ utrousil přes rameno Buližník a profesorce pravil: „Ta věta je ňáká divná.“ Profesorka vstala ze židle a založila si ruce: „V jakém pádě musí být podmět?“ „Prosím v prvním,“ hlásil se Kryštof a významně se podíval na Marinu, aby se ujistil, že si všimla, jak ji dneska trumfuje. „Správně. A v jakém pádu je, studente Buližníku, slovo soutěsky?“ Buližník se znovu zahleděl na větu ‚Lodě vpluly do soutěsky.‘ a prohlásil: „No, v prvním. Kdo, co – soutěsky.“ „Pozor, pozor, školní hlášení,“ ozval se v tom okamžiku z rozhlasu nade dveřmi hlas sekretářky Amálie. „Dnes o velké přestávce se koná mimořádná schůze redakce Rafael Expressu.“ „Zbytečně jsme spěchali,“ ušklíbl se Vilda, když zjistili, že jsou v redakci první. „Aspoň se v klidu nasvačíme,“ usoudila Marina a otevřela krabičku, v které si nesla ovocný salát. K tomu si vzala v bufetu dvě celozrnné housky. „Příliš zdravé,“ nakrčil nad její svačinou Vilda nos a zakousl se do své minipizzy.

Redakce se za chvilku zaplnila, na dlouhý redakční stůl si všichni vyložili své svačiny a nový šéfredaktor Martin Špaček po nezbytném odkašlání začal: „Svolali jsme vás takhle narychlo, jelikož se přihlásil další sponzor a náš časopis může vycházet jako týdeník. Vydávat týdeník není jen tak,“ říkal, zatímco redaktoři svačili. „Sepsal jsem si akce, které nás čekají v nejbližších dvou dnech, 94 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241704

Nemilosrdný horoskop rozdělím vám je, a je už jen na vás, jak je zpracujete… Je tady někdo ze sekundy?“ zeptal se, jako by si nepamatoval, do kterého ročníku Marina chodí. „Tady!“ hlásil se Vilda vedle uražené Mariny. „Tak vy nám zpracujete reportáž z vaší dnešní první návštěvy jeskyní krále Basilea,“ přikázal jim Martin. „Já to nafotím a ty napíšeš,“ obrátil se Vilda na Marinu, která si vše poznamenávala do úkolníčku. „Tam se nesmí s foťákem,“ upozornila je Sandra. „Ne?“ podivil se Vilda. „No, tak to nakreslím, jako když jsou v novinách reportáže od soudu. Taky jsou tam zločinci nakreslení tužkou.“ „Dobře,“ kývl Martin. „A snažte se, můžete mít sólokapra. Návštěva jeskyní krále Basilea se podobá adrenalinovému sportu…“ „Těch hadů tam,“ špitla Sandra. „Máš něco proti hadům?“ zeptal se jí Martin přísně.

Marina měla za dopoledne úkolníček naditý úkoly, přemýšlela, jak to všechno stihne, a upalovala do kabinetu francouzštiny, aby stihla soukromou hodinu u profesora Luciena.

Sluší mu to v tom obleku, pomyslela si, když se posadila naproti němu do křesla k malému stolku. Lucien by se tak hodil k Meluzíně.

Byl by to můj švagr. Žádného švagra ještě nemám… A měli by miminko, malou nágu, a já bych byla teta… říkala si a ten nápad se jí moc líbil. „Začneme nejdříve s nácvikem francouzské výslovnosti,“ pravil Lucien a podal jí arch papíru s obrázky. „Opakujte po mně: taxi, radio, café…“ Marina se snažila, přesto se jí francouzská výslovnost pletla s anglickou. Když už ji pusa bolela, zeptala se, zda by si nemohla připsat slovíčka k obrázkům.

95 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241704