Page 1

11. kapitola

Své děti budeš rodit v bolestech Způsob interpretace porodní bolesti je základním aspektem naší civilizace. Ve  známém starodávném textu, jenž shrnuje hlavní charakteristiky lidských společenství po období neolitické krize, je otázka porodní bolesti uvedena v kontextu ovládnutí přírody. Nejprve se dočteme: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“ Krátce poté následuje: „Své děti budeš rodit v  bolestech.“ Zdá se, že  součástí nadvlády nad přírodou je též socializace porodu a jeho kontrola prostřednictvím kulturního prostředí. Zdůraznili jsme některé dnešní rozpory mezi vědeckými poznatky a kulturním podmíněním. Všimněme si však, že podle psané tradice zde existuje souvislost mezi obtížným porodem a „pojedením ovoce ze stromu poznání“. To není v rozporu s moderním konceptem inhibice neokortexu. Takové úvahy o porodní bolesti jsou příležitostí poskytnout zde přehled současných fyziologických perspektiv. Na konci sedmdesátých let jsme se dozvěděli, že  savci obecně při porodu aktivují fyziologický systém sníženého vnímání bolesti. Hlavní složkou tohoto systému je vyplavení opiátů běžně nazývaných endorfiny.1,2,3,4  97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241696


Potřebujeme porodní asistentky? Důležitým faktem je, že beta-endorfiny (nejvýznamnější endorfiny) mají kromě ochrany proti bolesti i mnoho dalších rolí. Zejména působí na vyplavení prolaktinu.5 Můžeme tedy porozumět řetězci událostí: bolest – endorfiny – prolaktin (ovlivňuje chování matky a sekreci mléka). Ponaučením zde je, že bolest je součástí fyziologického procesu: nemůžeme se rozhodnout, že odstraníme bolest, a současně udržet ostatní články řetězce fyziologických událostí. Tímto způsobem můžeme interpretovat pokusy se zvířaty, které vypovídají o vztahu mezi porodní bolestí a mateřským chováním. Téměř před sto lety Eugene Marais v jižní Africe pozoroval, že je-li rodícím kaffirským kozám podáno několik dávek éteru a chloroformu, nepřijímají pak svá novorozená mláďata.6 V nedávné době vědci Krehbiel a Poindron potvrdili, že ovce se po podání epidurální anastezie nestarají o svá mláďata.7 U lidí je samozřejmě mnohem složitější prokázat na individuální rovině okamžité důsledky odstranění bolesti například pomocí epidurální anestezie. U lidí, kteří používají sofistikované způsoby komunikace a vytvářejí kulturní prostředí, je třeba zavést kolektivní dimenzi: otázky je třeba pokládat z hlediska civilizace. Zamýšlíme-li se nad specifiky porodu u lidského druhu, je třeba se znovu zaměřit na ohromný rozvoj mozku. V  dnešní době rozumíme tomu, že  jednou z  úloh mozku, zejména horní části mozku, je vyhodnocovat signály přicházející z těla. Termín „horní část mozku“, který je neurčitý, může být vhodnější než termín neokortex a užíváme ho pro jednoduchost. Ve věku „neuromatrixové teorie bolesti“ je přijatelné tvrdit, že „bolest je výstupními daty mozku, nikoli vstupními daty těla.“8 V  tomto kontextu můžeme snadno porozumět tomu, že snížení činnosti neokortexu je jednou z  hlavních složek fyziologického systému ochrany před porodní bolestí. Je-li neokortex v  klidu, periferní vzkazy jsou zpracovány 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241696


11. kapitola: Své děti budeš rodit v bolestech jinak a nemají stejný dlouhodobý účinek. Snížení činnosti neokortexu také naznačuje, že dochází ke snížení paměti. Snížení paměti má očividně ochranné účinky. Dochází k němu též v důsledku známých vlastností opiátů obecně, a  tedy i  v  důsledku působení endorfinů. Navíc velmi pravděpodobně dochází u lidí i k amnestickému účinku působení oxytocinu: paměťové testy byly provedeny po jednorázové dávce intranazálního podání oxytocinu.9 Mozek interpretuje potenciální signály bolesti vysílané periferními částmi těla – podle sociálního a kulturního kontextu – různě. Signály spojené se zlomeným nosem během oficiálního, veřejného zápasu v boxu nejsou zpracovány stejným způsobem, jako kdyby ke stejnému úrazu došlo doma během běžných domácích aktivit. Můžeme předpokládat, že signály, které v průběhu porodu vysílá děloha do mozku, nebyly původně interpretovány stejným způsobem jako dnes. Díky tomu, co víme o  porodu před příchodem neolitické revoluce, se zdá, že ženy věděly, jak se mají chránit před stimulací neokortexu: měly tendenci být při porodu samy. Poté, co lidé začali ovládat přírodu a porod začal být kontrolován kulturním prostředím, ženy začaly běžně přemýšlet: „Porod začíná: je na čase zavolat někoho na pomoc.“ Socializace události stimuluje činnost neokortexu. Poté, co v nedávné době došlo ke změně paradigmatu v oblasti neurověd, je třeba otázky formulovat jinak. Neměli bychom se ptát: „Jak můžeme kontrolovat porodní bolest?“, ale spíše „Jak můžeme porod co nejvíce usnadnit tak, aby fyziologický systém ochrany proti bolesti mohl působit co nejúčinněji?“ Nakonec se znovu dostáváme k otázce základních potřeb rodící ženy. Je příliš zjednodušující oddělovat pokrok neurověd a  oslnivý pokrok našeho porozumění přenosu signálů z  vnitřních orgánů jako například z dělohy do mozku. Symbolem tohoto pokroku je  99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241696

Potřebujeme porodní asistentky? (Ukázka, strana 99)  
Potřebujeme porodní asistentky? (Ukázka, strana 99)