6. kapitola: Psychologická rovnováha které v nás vyvolává emoce, emoce typické pro ego. A za takových dnů je nám k dispozici spousta deprese. Máme volbu nechat se jí paralyzovat, ale také můžeme využít jiná pozorování, pozorování lásky a agrese, abychom si udrželi rovnováhu. Protože i za chmurného počasí máme k dispozici dostatečný přísun lásky a agrese, jsme-li ochotni je pozorovat. Dostatek pro všechny. Dost k tomu, aby uspokojily ego-typickou potřebu každého z nás. Jediná podmínka je pozorovat vědomě. Když připustíme, aby nás vše zavalilo, podstupujeme riziko, že se náš řídicí systém porouchá. To se stává, přijímáme-li všechno, co se nám předkládá, a neprovádíme vlastní úpravy. Pokračujeme jedním směrem, ztrácíme schopnost brzdit a nedokážeme se vrátit nazpět. Tehdy depresivně neurotický pacient říká: „Nechce se mi jít ven, i když zrovna svítí sluníčko, protože jsem si jistý, že zase bude pršet.” Člověk, který spěje k infarktu, říká: „Teď nemám čas polehávat na slunci, mám příliš mnoho práce.” A příležitost nabít se hojností nové energie přišla a odešla. Pro mne se počasí změnilo k lepšímu. Slunce mi připadá stále silnější. Venku je příjemně a já mám nyní chuť pokračovat ve svém příběhu. Opět se cítím plný energie stejně jako lidé, které vidím proudit na pláž – nesou si tašky, ručníky, vozíky, surfovací prkna. Je krásné, jak rychle a efektivně lidé reagují na podnět pozorování, se kterým se setkávají. Je-li řídicí systém v pořádku, funguje to bezchybně. Když stojíme u východu z kina, prozradí nám tváře lidí, jaký film viděli. Pokud to byl těžký film, pohybují se lidé trochu pomaleji. Po kovbojce si sebevědomě vykračují a vypadají rozhodněji. U východu z koncertní síně okamžitě poznáme, zda se hrál jazz nebo těžká klasika. Vidíme to v pohybech lidí, lépe řečeno v jejich svalech, protože svaly determinují držení těla a držení těla determinuje pohyb. Všimneme si, když je někdo unavený. 95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241694