Page 1

Jiří Pavlovský / Modlitba pro hříšníka Muž s knírem si položil ruce na kolena. „Jak si představujete, že vypadá posednutí?“ Felix Jonáš vztyčil ukazováček a zatočil s ním dokola. Pak dal sevřenou ruku před pusu a prudce jí rozevřel směrem k návštěvníkům. „Blérgh!“ řekl. „Takže v podstatě jsou vaše zkušenosti založené na shlédnutí Exorcisty,“ shrnul to muž s knírkem. „V podstatě,“ přikývl Felix. Muž bez kníru složil tvář do dlaní. „Dobře,“ zatvářil se Felix dotčeně, „ale z čeho jinýho mám brát informace? Zkoušel jsem to na nadřízené a poslali mě do háje. Nejsou zrovna nějaký kurzy, nějaký klub exorcistické mládeže nebo něco takového.“ „Kolik jste těch exorcismů prováděl?“ „Pár,“ řekl Felix. Muži si ho měřili pohledem. „… desítek,“ dokončil Felix. „A?“ Felix pokrčil rameny. „Něco vypadalo nadějně. Ale…,“ znovu pokrčil rameny. Muž s knírem si přejel prsty po porostu pod nosem. „Tohle je vaše jediná klika,“ řekl. „Co? Že jsem nic nenašel?“ „Ne. Že jste byl ochotný nic nenajít. Lidi vašeho… typu… obvykle nadřazují zbožná přání nad realitu. Upravují si tu realitu podle toho, co si přejí.“ „Lidé mého typu?“ „Hledači pravdy. Tajemna. Nadpřirozena. Vidí ho ve všem. Vy jste ještě schopný dívat se na věci soudně a  uznat, že je doutník někdy opravdu jen doutník. I to je důvod, proč tady jsme.“ „Proč vám místo nás jen nepřišel oficiální dopis.“ „Proč vás nepozvali na okres a nezbavili vysvěcení.“ „Protože je tu druhá alternativa.“ „Řekněme spíš šance. Možnost, kterou vám chceme poskytnout.“

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241670


Kladivo na čaroděje / O krok před peklem „Možná. Ještě pořád není rozhodnuto.“ Muž s knírkem zalovil v náprsní kapse a vytáhl novinový výstřižek. Držel ho ve dvou prstech. „Ne. Ještě vůbec není rozhodnuto.“ Felix Jonáš neměl co říct. Něco se dělo a on na to teď momentálně neměl nejmenší vliv. Sledoval novinový výstřižek hýbající se v prstech muže s knírkem, takže si nevšiml, když muž bez knírku zalovil v tašce. O stůl pleskly čtyři mapy. „Z map zjistíte, kde se příští neděli po mši sejdeme. Pokud tam budete, budeme spolu mluvit dál. Pokud ne…“ „Chápu,“ řekl Jonáš. „Budu muset odevzdat kolárek a služební zbraň.“ „Vy máte…,“ začal muž s knírkem a pak se zarazil. „Aha. Vtip.“ „Ano.“ „Nedělejte to.“ „Dobře,“ řekl Felix Jonáš nepřesvědčivě. Muž bez knírku se zvedl. „Půjdeme.“ Bez dalších slov zamířil ke dveřím. Muž s knírkem položil na stůl novinový výstřižek a také vstal. Felix Jonáš se za nimi chvíli díval. Dostal šanci… ale na co? Kam ho ta šance vedla? Vždyť ani neřekli, odkud jsou! Novinový výstřižek ležel na mapách. Byl přeložený na čtyři části a Felix Jonáš ho ani nemusel rozvírat. Věděl, co na něm je. Dvanáct let stará zpráva o tragickém úmrtí čtrnáctiletého Karla Máchovce. * * * Učitelka nebyla zvyklá, že jí do třídy chodí kněží. I když už bylo po hodině a ona právě v nalinkovaných sešitech trpělivě opravovala chyby. „Pozdrav pánbů,“ řekl kněz. Jak se jen jmenoval… jó, Jonáš. Jako ten ze Semaforu. Ale ke knězi to asi patří. Je to koneckonců biblické jméno.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241670


Jiří Pavlovský / Modlitba pro hříšníka „Dobrý den,“ řekla učitelka. „Paní Tománková?“ zeptal se kněz. „Slečna. Nebo taky soudružka, pokud chcete,“ zaryla si učitelka. „Ani ne. Já si na tituly nepotrpím,“ řekl Felix Jonáš. „Jestli máte chvilku…, přišel jsem se vás na něco zep­ tat.“ „Nevěřím v boha,“ řekla rázně učitelka. Felix se zarazil. „Co?“ „Ani v nebe a tyhlety věci.“ „Ne, na to jsem se zeptat nepřišel. Ale pokud byste si to rozmyslela, jste u nás v  kostele vítána. Není nutné být stoprocentně věřící. Někdy je fajn se jen posadit a zamyslet se.“ Felix Jonáš vytáhl z kapsy mapy a zamával s nimi. „Vy tu učíte i zeměpis, že ano?“ „Učím tady skoro všechno,“ upřesnila učitelka. „Nejsme velká škola.“ „Ale zeměpis taky?“ „Co potřebujete?“ Felix Jonáš položil na stůl čtyři mapy. „Potřebuju poradit. Mám tady čtyři různé mapy okolí… a mám najít jedno místo.“ „Jaké?“ „To právě nevím.“ „Jak to, že nevíte? Nemůžete si vzpomenout? A co to je? Hrad, jezero, město…?“ „Nemám nejmenší tušení. Jen že mi to pomůžou najít tyhle čtyři mapy.“ Učitelka se na něj dlouze dívala. „Jestli je to nějaký váš způsob nabírání nových oveček… nějaké podobenství…“ „Co? Ne, to vážně ne. Ani nevím, jak by to… Ne, prostě… prostě je to něco jako hádanka, kterou mám vyřešit. Čtyři mapy, jedno místo.“ „Tak to bude místo, kde se ty mapy překrývají,“ povzdychla si učitelka.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241670

O krok před peklem (Ukázka, strana 99)  
O krok před peklem (Ukázka, strana 99)