Nenápadně se otočil. V přítmí vedle kulatého sloupu seděl postarší, asi čtyřicetiletý muž s mírně prošedivělými vlasy. Celkem fešák. „Bude ti dělat problémy?“ zeptal se Roman. „Nevím,“ pokrčila rameny. „Obávám se, že ano. Jistěže ano! Nemáme ho moc rádi. Je tak trošku… No, on je divný. Mívá dvojsmyslné poznámky, k holkám se chová pohrdlivě, ale přitom je tak… já nevím, jak to říct. Dovoluje si… slyšela jsem o něm, raději ani nebudu říkat, co. No zkrátka… ne zrovna lichotivé věci.“ Profesor Malina soustředěně sledoval kapelu. Překvapila ho přítomnost studentky čtvrtého ročníku. To jsem ani netušil, jaký talent máme ve škole, ušklíbl se. Vypadá moc pěkně, to se musí nechat. Hm… mm… Ale, co si to vlastně dovoluje? Je vdaná, má doma malé dítě a klidně si zpívá večer uprostřed týdne ve vinárně. Přitom vím dobře, že je o rok mladší než její spolužáci, ještě jí není ani osmnáct. Kdyby se to dověděl ředitel školy, měla by velké problémy. Velké. To je ale sousto! Hm, z toho by se něco dalo… V duchu si radostí zamnul ruce. Nástup kapely. Monika je ještě neklidnější než předtím. Vrtá jí hlavou upřený a škodolibý pohled matikáře. Zrovna on se tu musel nachomýtnout. Také myslí na Martina. Dneska bručel, že se bude muset starat o Katku. Přes pátek nebo sobotu mu to nevadí, i když by si raději zašel na pivo. Ano, je omezen… Jenže kdyby mě on sám nepřemlouval, ať to s kapelou zkusím, nikdy bych si s nimi nezačala. Někdy mi připadá, že to chtěl snad víc, než já. Asi proto, abych taky přispěla nějakou korunou do rodinného rozpočtu. Ano, to bude ono! Proto na tom tak bazíroval. I když je to směšná částka, tak mě přece jen uspokojuje a dává mi to 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241451
jistý pocit zadostiučinění, že se aspoň trošku podílím na příjmech rodiny. „Máš aspoň nějaký svůj výdělek,“ opakoval jí častokrát. V tom měl pravdu. Zdálo se, že jí dával čím dál méně peněz a měla co dělat, aby s nimi vyšla. Říkal, že šetří na auto. Ta jeho stará rachotina od rodičů už dosluhuje. Nu, a teď se mu nelíbilo, že i ve středu… Nešla by, ale Roman je nakonec oba přemluvil, že je to jen výjimečně. Jak mu mohla odepřít? Ale vždyť Katka je tak hodná! Je to jediné štěstí. Je to zlaté dítě, spí hezky jako andílek. Nejsou s ní žádné problémy. V noci se pravidelně budila na kojení. Monika však po zánětu brzy ztratila mléko a sestra z kojeňáku jí poradila, aby ji v noci dokrmovala jen čajem. Teď už se Katka budí jen jednou kolem třetí hodiny ráno, napije se a zase usne. Ach, jak jsem unavená, přemýšlela Monika. A to jsem teprve na začátku školního roku i zpívání. Netušila jsem, že to bude tak těžké. Ale kdybych si nevydělala nějaké peníze, tak bych s tím, co mi dává Martin, nevyšla. A navíc mě to strašně baví. Jakpak je asi doma? Spí už Martin? Asi ano, zdál se mi dnes dost unavený. Netušila, jak hluboce se mýlí. Manžel, hned jak ji vysadil u hotelu, vyrazil do Nemocniční ulice. Proto ji zavezl autem, aby měl jistotu, že jde opravdu zpívat. Sice neměla důvod lhát a nakonec to byl nápad kapelníka, ale přece jen… Zkrátka, potřeboval to vědět na beton. Doufá, že jeho záměr se stane skutkem. Bude doma? A jestli ano, bude moci odejít? V mysli si vybavil blonďatou Irenu. Byla věčně doma sama, rodiče se rozvedli, matka se ztratila bůhvíkam a o svou dceru se vůbec nezajímala. Neměli o ní vůbec žádné zprávy. Irena tedy žila jen s otcem, který pracoval na noční směny jako topič. V sobotu a neděli míval volno, dával však 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241451
dceři naprostou svobodu, pod podmínkou, že se postará o jídlo. Jinak byl rád, že je celé dny někde venku. V podstatě mu manželčin útěk vyhovoval. Chtěl už mít svůj klid a nemusel aspoň poslouchat věčné ženské brebentění. Martin Irenu po prvé spatřil po příchodu své ženy z porodnice. Vracel se z práce domů a už v chodbě zaslechl štěbetání manželčiných spolužaček. Seděly tam tři, popíjely kávu a rozplývaly se nad drobečkem v postýlce. Janu a Jiřinu už znal. Zády k němu seděla ta třetí. Irena! Monika je seznámila. Trochu silnější, udělaná holka. Ale všiml si hlubokého výstřihu, odbarvených vlasů a podmalovaných vyzývavých očí. Sebevědomá koketa. Při odchodu mu stiskla ruku pevněji, než bývá zvykem a významně se na něj podívala. Nepatrně se usmál. Přišla, když krátce na to Monika dostala silný gynekologický zánět a musela na chvíli i s Katuškou do nemocnice, ze které je poté přeložili do kojeneckého ústavu, aby se obě vzpamatovaly, spravily a nabraly sil. „Jdu ti pomoct s malou,“ prohlásila, sotva otevřel. „Kamarádce se musí pomáhat.“ „Monika má Katku s sebou,“ řekl trochu překvapeně. Věděla to. Samozřejmě, že to věděla. „A nemohla bych trochu pomoci tobě?“ zeptala se významně. „Ty víš moc dobře, proč jsi přišla!“ řekl tiše Martin, pokynul jí, ať vstoupí a zavřel dveře. „Uvědomuješ si, co děláš?“ „Ano,“ zašeptala a přitiskla se k němu. Během pár vteřin mu blesklo hlavou spoustu protichůdných myšlenek, ale vtáhl ji do pokoje. Bylo to silnější, než on. Od té doby se párkrát sešli. Neměli však takové podmínky, jaké by si přáli. Když mohl on, nebyla doma sama. A večer, když její táta
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241451