Nenápadně se otočil. V přítmí vedle kulatého sloupu seděl postarší, asi čtyřicetiletý muž s mírně prošedivělými vlasy. Celkem fešák. „Bude ti dělat problémy?“ zeptal se Roman. „Nevím,“ pokrčila rameny. „Obávám se, že ano. Jistěže ano! Nemáme ho moc rádi. Je tak trošku… No, on je divný. Mívá dvojsmyslné poznámky, k holkám se chová pohrdlivě, ale přitom je tak… já nevím, jak to říct. Dovoluje si… slyšela jsem o něm, raději ani nebudu říkat, co. No zkrátka… ne zrovna lichotivé věci.“ Profesor Malina soustředěně sledoval kapelu. Překvapila ho přítomnost studentky čtvrtého ročníku. To jsem ani netušil, jaký talent máme ve škole, ušklíbl se. Vypadá moc pěkně, to se musí nechat. Hm… mm… Ale, co si to vlastně dovoluje? Je vdaná, má doma malé dítě a klidně si zpívá večer uprostřed týdne ve vinárně. Přitom vím dobře, že je o rok mladší než její spolužáci, ještě jí není ani osmnáct. Kdyby se to dověděl ředitel školy, měla by velké problémy. Velké. To je ale sousto! Hm, z toho by se něco dalo… V duchu si radostí zamnul ruce. Nástup kapely. Monika je ještě neklidnější než předtím. Vrtá jí hlavou upřený a škodolibý pohled matikáře. Zrovna on se tu musel nachomýtnout. Také myslí na Martina. Dneska bručel, že se bude muset starat o Katku. Přes pátek nebo sobotu mu to nevadí, i když by si raději zašel na pivo. Ano, je omezen… Jenže kdyby mě on sám nepřemlouval, ať to s kapelou zkusím, nikdy bych si s nimi nezačala. Někdy mi připadá, že to chtěl snad víc, než já. Asi proto, abych taky přispěla nějakou korunou do rodinného rozpočtu. Ano, to bude ono! Proto na tom tak bazíroval. I když je to směšná částka, tak mě přece jen uspokojuje a dává mi to 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241451