očima její složku a Zelda slyší jeho tiché ts, ts. Zelda se stydí za to, že se jí uleví, když se Strickland podívá na Elisu. Přesto ještě pořád slyší jeho myšlenky. S leností nemají problém jen černoši, kdepak, pane. Nižší třída je nižší třída, protože tihle lidé si nedokážou sami pomoct. Vezměte si tuhle bělošku. Pohledná v obličeji a pěkná postava. Kdyby jí to pálilo o trochu víc, pobíhala by po uklizeném domě a starala se o děti. Nepracovala by místo toho na noční směně jako nějaké noční zvíře. Strickland rozkousne bonbon a zvedne druhou složku. „Elisa Espositová,“ řekne Strickland. „Es-po-si-to-vá. To jste zčásti Mexičanka nebo tak něco?“ Zelda se podívá na Elisu. V její tváři se zračí napětí, cítí úzkost před těmi, kdo zatím netuší, že je němá. Zelda si odkašle a za kročí. „To je italsky, pane. To jméno se dává sirotkům. Našli ji na břehu řeky, když byla ještě mimino, a pojmenovali ji tak.“ Strickland se na Zeldu zamračí. Zelda tenhle pohled zná. Už ho nebaví ji poslouchat. Určitě je přesvědčený, že vytváření sebepovyšujících legend je další charakterní vadou spodiny. Tohle děvče našli u řeky. Tenhle chlapeček vyšel na svět i s pobřišnicí. Dojem né příběhy o zrození, které mají být důkazem o božském původu. „Jak dlouho se vy dvě znáte?“ zavrčí. „Od chvíle, co sem Elisa nastoupila, pane. Čtrnáct let?“ „To je dobře. To znamená, že obě víte, jak to tady chodí. Jak by to taky mělo zůstat. Podle všeho jste moje prsty našly vy dvě.“ Promne si čelo. Potí se. Zřejmě má velké bolesti. „To je otázka. Můžete odpovědět.“ „Ano, pane.“ „Rozhodl jsem se vám za to poděkovat,“ řekne. „Mysleli jsme si, že skončily — ono je to vlastně jedno, co jsme si mysleli. Ale z toho papírového sáčku zase tak nadšený po pravdě nejsem. Asi se tam dalo najít i něco lepšího. Doktor tvrdí, že mokrý hadr by odvedl stejně dobrou práci jako led. Říkal, že ztratili hodně času 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241432