ším přístavu i s rodiči vysadili a dodnes od nich kasírovali, co ta legrace stála — a jednou, když začalo pořádně hořet u Číňanů v prádelně. Přestálé bouře dávno nepočítal, navždy mu utkvěla jen jedna, zato zralá pro filmovou crazy komedii: Mořská nemoc tehdy zachvátila po čtyřech dnech děsivého tance na vlnách, proti němuž byly i mamutí stabilizátory bezmocné, nejen všechny cestující, ale i většinu posádky. Výjimku tvořilo trio dánských penzistek, které na pasáž šetřily pár let a nechtěly si nechat ujít žádný ze zaplacených požitků. Že měly žaludky jako kachny, chodily dál pravidelně stolovat do obrovské jídelny, která byla tři dny vymetená, a projídaly se dlouhým lístkem od antipasty až po dolce. Servírující číšníci se řadou pozvraceli hned u výdejního pultu. Že to nakonec zvládl hlavní lodní účetní osobně, tradovalo se přes světová moře dodnes a položilo neotřesitelný základní kámen k jeho autoritě. V řídkých okamžicích, kdy mohl vystoupit ze zběsilého koloběhu a hodnotit svůj výkon — bývalo to o dovolených, při kterých k žalosti své Rózy a dětí skoro nevycházel ze zahrady jejich vily, si s oprávněnou pýchou říkal, že není situace, která by ho mohla zaskočit. To se letos změnilo, když starý vnutil svému synovi při střídání stráží nového kapitána, který Carla od pohledu nesnášel už proto, že na něho v ničem neměl — hlavní účetní mohl v nouzi hladce vést i loď, pro celou posádku byl autoritou on. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241319