nahé tělo sklouzává na dlaždice a s pláčem přicházejí vzpomínky. Vracím se v čase zpět do doby, kdy jsem s Rudou po jeho smrti prožívala dobrodružství v Berouně. Spěšně vystupuji po schodech, běžím a slyším. Osobní vlak… „Ach!“ Zhluboka dýchám, má ústa jdou do širokého úsměvu, div si neroztrhnu koutky. Prožívám na Hlavním nádraží euforii, kam se hrabe orgasmus, tomuto pocitu se nevyrovná. U pokladny s netrpělivostí platím jízdenku, spěchám pro kávu a rychle přicházím na nástupiště číslo jedna. Odjíždím do Berouna. Přichází průvodčí a kontroluje mou jízdenku. „Děkuji vám za hezký úsměv,“ povídá a odchází. Cestu si zpříjemňuji hudbou a než se naději, vystupuji v Berouně na nádraží. Před nádražní halou se vítám s Rudou a společně pokračujeme na most. Jdeme do kopce a já si užívám poryv větru a blízkost Rudy. Po půl hodině přicházíme na prašnou cestu. Okolo nás je na jedné straně louka a za ní se rozprostírá les. Na druhé straně je louka vyvýšena do mírného kopce, s pěkným výhledem na Beroun. Právě tam jdeme. Pokládám na zem krosnu a vytahuji z ní buben Djembe. Sedím v trávě, rozhlížím se do dalekého kraje a je mi smutno. „Proč jsi musel umřít?“ Ruda neodpovídá a oba jsme smutní. Bubnuji a celým krajem se nese zvuk tohoto nádherného bubnu. Když už mě bolí ruce, buben odkládám. Svlékám veškeré horní oblečení. Lehám si do trávy, pozoruji plující mraky po obloze a soustředím se na svá nahá ňadra. Cítím příjemný, chladivý vítr. Ruda mě se zájmem pozoruje a mé tváře červenají.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241303