29
Poslední rok byl pro ni hrozný, řekl Louis. Už neměla dobrého dne, bylo jí pořád špatně. Zkusili chemoterapii i ozařování. To nemoc na nějakou dobu zpomalilo, ale pořád v ní byla, její tělo ji nikdy zcela nevypudilo. Pak se to zhoršovalo. Odmítala jakoukoli léčebnou kúru. Už jenom chřadla. To si pamatuju, řekla Addie. Chtěla jsem jí nějak pomoci. Já vím. Ty i ostatní. Vařili jste nám a nosili jídlo. Cenil jsem si toho. I těch květin. Ale na lůžku jsem ji neviděla. Ne. Nechtěla nahoře nikoho krom mě a Holly. Nechtěla, aby ji v těch posledních měsících kdokoli viděl, nevypadala dobře. A nechtěla mluvit. Bála se smrti. Ať jsem řekl cokoli, nebyl jsem ji schopen utěšit. A ty se smrti nebojíš? Už ne tolik jako dřív. Mám takovou představu posmrt ného života, v kterou jsem začal věřit. Návrat ke svému opravdovému já, duchovnímu já. Žijeme v téhle tělesné schránce, dokud se z nás zase nestanou duše. Taky bych tomu chtěla věřit, řekla Addie. A třeba máš pravdu. Aspoň doufám, že máš. Však se to dozvíme, ale ještě máme čas. Ještě máme čas, řekla Addie. Já mám ten tělesný svět ráda. Mám ráda tělesný život s tebou. A vzduch a krajinu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241253