dělal v dětském oddělení knihovny, co ty na to? Nebo tě zase máme skopat z kopce, abychom ti osvěžili paměť?“ Můj žaludek udělal kotrmelec a srdce jsem měl až v krku. „Já ztratil paměť, nevím, co se stalo.“ Snažil jsem se získat si čas, abych vymyslel, jak se odsud dostat. „Teď jsem ti to snad objasnil,“ začínal svalovec ztrácet trpělivost. „Asi mu to budeme muset připomenout,“ promluvil zase k ostatním. „Ne!“ vyhrkl jsem. „Ne, já dám hned zítra výpověď, ano?“ „To bych ti radil. Tohle je poslední varování.“ „Martine? Jsi tu ještě? Nechala jsem tu kabelku. Co není v hlavě, musí být v nohách a – Dobrý den,“ rozhlédla se šéfová a okamžitě se zamračila. „Je všechno v pořádku?“ „Ano, jen jsme něco sháněli. Už jsme na odchodu,“ promluvil hromotluk medově. „Tak na shledanou,“ popřála jim a podezřívavě sledovala, jak odchází. „V pořádku?“ prohlížela si mě starostlivě, ale já ji sotva vnímal. Neodpověděl jsem a nic ze mě nedostala, ani když mi vařila čaj a omotala kolem mě deku, kterou sebrala kdovíkde. Nevím, jak dlouho trvalo, než jsem se uklidnil a přesvědčil ji, že budu v pořádku. Chtěla mě odvézt, ale nakonec se vzdala a nechala mě jet. Nemohl jsem ale být sám. Vyjel jsem směrem na Lhotku. Tušil jsem, kde zhruba Petr bydlí, párkrát jsem ho vezl, nikdy ale až k domu jeho rodičů. Paradoxně mi pomohla Betyna, jejich kokršpaněl, kterého jsem znal z fotek. Dost nervózní jsem stál před brankou, až jsem se odhodlal zazvonit. Otevřela mi další postava z fotek – Petrova maminka. „Dobrý den, je Petr doma?“ zeptal jsem se slušně a doufal, že odpoví kladně. „Ne. On je dneska v práci.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240906