Studánková víla (Ukázka, strana 99)

Tryskala z ní oslnivá záře. Zámek ve skalním království byl plný světel a uvnitř hrála hudba.

Potom se objevila královna a zvala je dál. Víly se vznášely jedna za druhou po světelných schodech nahoru k otvoru ve skále, a když prošla poslední, skála se za ní zavřela.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240756

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240756

Co si vyprávěly víly Toničce se mezi vílami líbilo. Ráda si s nimi hrála a tančila. Také ráda poslouchala jejich vyprávění.

Víly znaly zajímavé příběhy o rybách a jiných tvorech, co žijí ve vodě. Některé z příhod byly i o lidech, kteří žijí blízko řeky. Třeba jako ta o sumci, co dělal vodníka.

V hluboké tůni žil veliký starý sumec. K tůni občas chodili starší chlapci, plavali tam a potápěli se. Sumec se ukryl na dně a bavil se, protože jim to potápění moc nešlo. Jednou přišel k tůni docela malý chlapec. Asi neuměl moc dobře plavat, proto raději zkoušel, jestli dosáhne větví na dno. Starý sumec si řekl: „Ty kluku, jestli mi sem spadneš, utopíš se. No počkej, já tě vystraším!“ Pomalu vyplul ke hladině a vystrčil širokou vousatou hubu přímo na toho kluka. Ten strachy ztratil řeč, ale pak začal křičet: „Pomóc, vodník!“ A pelášil od tůně k dětem, co se koupaly na mělčině.

Hned jim vykládal, co se mu stalo.

Slyšel to i nejstarší chlapec Petr, co už chodil s tatínkem na ryby. O sumci v tůni věděl, ale nic neprozradil. „Jen ať se ta mrňata raději bojí vodníka! Kdyby některé do tůně spadlo, bylo by to horší,“ myslel si Petr. Doma tatínkovi vyprávěl, jak Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240756