Všechno v bytě bylo té nejvyšší kvality – mramorová atrapa krbu, vzorované parkety z několika druhů dřeva, manželské postele s baldachýnem v obou ložnicích (jedna v růžovém, druhá v modrém provedení), křišťálové lustry, zrcadla, svícny. Takové věci ve zdejších obchodech k dostání nebyly, Solidní je musel přivézt z Evropy nebo ze Spojených států. „Západní standard,“ shrnul Šamistan, když jsem si všechno prohlédl. Nechtěl mi prozradit, kdo je Solidní. „Nemůžu,“ vysvětloval, „slíbil jsem mu to. Papíry jsou beztak napsané na někoho jiného.“ Proč mi to říkal? Aby se pochlubil, kolik toho ví? Aby ukázal, že identita Solidního nehraje roli, protože smlouvu bych stejně podepsal s někým jiným? Mohl přece hned říct, že zastupuje tu a tu osobu – člověka, který figuruje v dokumentech. Nemusel se o Solidním vůbec zmínit. Ovšem s jídlem roste chuť. (Ázerbájdžánci dokážou být současně protřelí i prostoduší. Jednou jsem se polovinu cesty hádal s taxikářem, který si řekl o absurdní sumu a pokoušel se mi namluvit, že tolik se za jízdu taxíkem opravdu platí. Nakonec jsme se domluvili, ale před domem jsem si všiml, že u sebe nemám peníze. Poprosil jsem ho, aby chvilku počkal. Bez váhání souhlasil! Vůbec ho přitom nenapadlo, že bych mohl zmizet a vůbec mu nezaplatit.) Musel jsem už jít, ale Šamistan mi nabídl čaj. Určitě celé dny pobíhal po Baku a vyřizoval za Solidního nejrůznější záležitosti, takže si chtěl na chvilku odpočinout, s někým posedět, prohodit pár slov. Proto lidé vymysleli čajchány, ale na čajchánu nebyl čas. Šamistan by se tam navíc neodvážil jít s někým, kdo má zájem o dvousetmetrový byt. Tady se cítil jako doma. Posadili jsme se v kuchyni. Zeptal jsem se ho, jestli jen vyřizuje formality. Ne, prý nejen to. Byty jsou jen malou částí jeho práce. Především je řidič, vozí
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240726