Sněhurka jablka nebaští storická věc vůbec ještě existuje, zachovala si svou staletou podobu. „Co hledáš? Děje se něco?“ vyptávali se Holly s Bradleym, zatímco jsem vyhazovala všechno prádlo z koše na zem. „Tohle!“ Za zvuků imaginárních fanfár jsem slavnostně vytáhla symbol utrpení třetího světa. Debilovičovo sako! Jak to tak vypadalo, tak jsem po něm nejen šlapala, ale snažila se ho i očistit ohněm. Na několika místech na mě zíraly očouzené díry. Začala jsem se modlit, aby Debilovičovi šlo jen o ten prsten, protože kus kancelářského oděvu byl nenávratně ztracený. Měla jsem vtíravýho tucha, že záplaty by Debilovič asi nechroupnul. Zuřivě jsem okamžitě začala prohledávat kapsy a k mé nemalé úlevě jsem nahmatala něco, co vypadalo jako manželské okovy. „To je Debilovičovo sako?“ poznamenala udiveně Holly. „Já myslela, žes ho vyhodila.“ Ano, to bylo v plánu a nyní jsem si skrz alkoholová mračna matně vzpomínala, že jsem s ním ještě tu noc zamířila ke koši. Musel to být Osud a Štěstěna,… Anebo taky nedostatek fyzickejch sil spojenejch s neschopností kontrolovat svoje činy poté, co jsem vyzunkla půl lahve vodky. … kteří mi zabránili v nebezpečném kroku. „Díky bohu ne!“ vydechla jsem, vytáhla ruku z kapsy a Meltonovic klenot na mě vesele zamrkal skrz nespočitatelné množství karátů z dlaně. Položila jsem prsten na postel a raději odstoupila z obavy, že je 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240688