zaútočí, její nožík bude tak leda pro smích. Ale to už snad bude Agléška dost daleko. Její sestru vlci nedostanou. Byl to dobrý a odvážný plán a Kuna, která už se v duchu loučila se všemi svými blízkými, tušila, že dědeček by ji za něj pochválil. Byl by na ni hrdý. Jenže i dobré plány občas selžou, právě tak jako tenhle. „Kuno,“ ozval se ze tmy Agléščin hlas, sotva že přehlušil hukot vody pod nimi. „Kuno, nemůžu dál. Něco mě drží!“ Dětským hláskem už zase prosakovala hrůza. „Něco mě tu chytlo za šaty. Nemůžu lézt dál!“ Bojuje s kunou zoufale sledovala zmenšující se kruh stínů o něco tmavších než okolní tma. Vlci už brzy vytuší, že jim část kořisti uniká. Potom to bude rychlé… Co teď? Co má dělat teď? Všechny plány zklamaly, ale aspoň uklidní sestřičku. Otočila se a zavolala do tmy: „Agléško, zůstaň na místě a dobře se drž! Přijdu za tebou.“ A právě v té chvíli vlčí náčelník zaútočil. Snad to bylo tušení, snad náhoda, nebo možná Kuna ucítila závan vlčího pachu. Ať tak či tak, něco ji varovalo. O malý okamžik dříve, než na ni dopadlo mohutné tělo šelmy, rychle se přikrčila. I tak ji náraz obrovských tlap porazil na zem, takže si odřela obličej v přemrzlém sněhu. Nůž jí v pádu vypadl z ruky a zmizel kdesi před ní na dně potoka. Ale naštěstí pro ni vlk s jejím náhlým pohybem nepočítal. Drápy se sice zasekly do pokrývky, kterou měla Kuna přehozenou přes ramena, ale zastavit zvíře v letu nedokázaly. Šina zakryla Kuně hlavu, zatímco vlk s těžkým
•98• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240607