dělat myslivci, úřady, někomu může vadit pes, těch možností je spousta. Já tu ale nikdy s nikým vážný konflikt neměla. Do nejbližší vesnice je to od tebe dva kilometry. Znají tě tam? To víš, že jo. Ve vsi je řezník, někdy, málokdy, tam zajdu. Jinak zajedu sem tam nakoupit do Volyně. Nemám velkou soběstačnost.
98
Nešla jsi sem s představou, že soběstačná budeš? Šla, ale v současné době to pro mě není zas tak důležité, není to něco, čeho bych chtěla za každou cenu dosáhnout. Mám svoje produkty, na zahrádce pěstuju brambory a mrkev. Med kupuju od včelaře, je fajn, když ho vyměním třeba za husu. Úplná soběstačnost by byla hodně těžká – buď za cenu radikálního asketismu, anebo s velkou počáteční investicí. To jsou věci, které zjistíš až v průběhu. Máš dvě kozy, a pokud chceš, aby dojily, a nechceš je mít uvázané na provaze, což považuju za neetické, potřebuješ ohrady. Ty si postavíš sám, ale musíš si někde koupit dříví. A když to uděláš z levných sloupků, za pět let uhnijou. Nejsem nahoře na Šumavě, jen v nějakých šesti stech metrech, ale stejně to není žádná jižní Francie nebo Španělsko, kde člověk sklízí úrodu dvakrát do roka a zvířata se pasou i v zimě. Jaké jsou tady zimy? Nejvíc jsem tu zažila mínus dvacet čtyři. Můj první osel se ráno třásl v přístěnku zimou, tak jsem ho opásala ovčí kůží a chodila s ním, aby neprochladl. Maringotka se dá dobře vytopit do nějakých mínus deseti. Ale rychle vychladne. Pro jistotu nemám teploměr. Že je zima, poznám podle toho, že mi do rána zamrzne v kastrůlku na stole mlíko. Poznáš, jaká bude zima? To se těžko odhaduje. Snad podle různých ukazatelů, jestli třeba zvířata hodně žerou nebo mají hustší srst. Od jara do podzimu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240591