„DOMŮ K MAMINCE JSEM SE VRÁTILA JEN JÁ…“ Jedu do Moskvy… To, co vím o Nině Jakovlevně Višněvské, se zatím do mého bloku vešlo na pár řádků: v sedmnácti odešla na frontu a bojovala jako zdravotní instruktorka v prvním praporu třicáté druhé tankové brigády páté armády. Zúčastnila se i slavné tankové bitvy u Prochorovky, do níž sovětská a německá strana nasadily dohromady celkem 1200 tanků a samohybných děl. Byla to jedna z největších tankových bitev světových dějin. Na její stopu mě přivedli a adresu dodali školní pionýrští pátrači z Borisova, kteří o 32. brigádě, která osvobozovala jejich rodné město, shromáždili plno materiálu pro své muzeum. Zdravotními instruktory v tankových jednotkách obvykle byli muži, kdežto v tomto případě šlo o mladou dívku. Hned jsem se sbalila a vydala se na cestu… V té době už jsem uvažovala, jak z těch desítek adres vybírat. Zpočátku jsem si zapisovala úplně všechny, na které jsem narazila. Ty ženy si kontakt na mě předávaly jedna druhé. Zvaly mě na svá setkání anebo jen tak domů, na piroh a na čaj. Začala jsem dostávat dopisy z celé země, jako bych byla jedna z nich. Psaly mi třeba: „Však už jsi naše, ty už jsi taky frontová holka.“ Velmi brzy jsem pochopila, že není možné natočit si úplně všechny a že 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240574