Tohle byl teď její život, musí si za ním stát, i když měla pocit, který zná každý, kdo musí něco udělat úplně sám: cítila se jako malé nazlobené dítě. Nadechla se. „Vlastně tu chci otevřít pojízdné knihkupectví. Jezdit po městečkách, ve kterých žádné není, jako tady.“ Lesley pozdvihla obočí. „Vážně?“ „Ach, ano,“ řekla Nina a rozhlédla se úzkostně kolem sebe, jen tak pro případ, že by Lesley někde ukrývala knihkupectví a nemínila se s ní dělit o zákazníky. „Máte nového E. L. Jamese?“ „Ne, bohužel,“ řekla Nina omluvně. „Ale můžu ho sehnat! A taky mám něco, co by se vám mohlo líbit ještě víc.“ Lesley na ni podezřívavě koukla. „O tom pochybuju.“ „V tomhle mi můžete věřit.“ „Já vím, co se mi líbí,“ řekla žena. Nina vzala peněženku a chystala se platit. „No, tak doufám, že se brzy uvidíme.“ * Venku narazila na hlouček lidí, kteří se shromáždili kolem dodávky a nakukovali dovnitř, když otevírala zadní dveře. Knihy byly stále ještě v krabicích na podlaze, ale lidé už začali natahovat krky, aby si je prohlédli. „Ach, dobrý den,“ řekla Nina plaše, náruč plnou nákupu. „Tohle je nová knihovna?“ řekla starší žena s taškou na kolečkách. „Potřebujeme novou knihovnu.“ Další starší paní pokývaly souhlasně hlavou. „To bohužel ne,“ řekla Nina. „Bude to knihkupectví.“ „Tohle je dodávka.“ „Ano, bude to knihkupectví v dodávce.“ „Mně chybí ta knihovna.“ „Mně taky.“
– 100 –
POJIZDNY KRAMEK SNU.indd 100
10.1.2018 10:47:39 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240527