Byl to očividně podobně mizerný tanečník jako řečník! „Jste v pořádku?“ ozval se za mnou dívčí hlas. „Nechtěli jsme do vás takhle vrazit. Říkala jsem mu, že bychom možná měli trochu ubrat na tempu, ale nejspíš mě neslyšel.“ Otočila jsem se. Mari?! „Co jsem mu jako měla říct?“ šeptala. „Nemohla jsem ho přece odbýt, když se mě zeptal, jestli bych si s ním nezatancovala!“ „Proč by ne!“ „Já vím, ale… nikdo jinej se mnou nikdy tancovat nechce. Dokonce ani Frans. A ten chodí pro všechny.“ V tom měla vlastně pravdu. Na školním vánočním večírku přišel dokonce i pro Páku. „Frans pro tebe nechodí jen proto, že se tě bojí,“ řekla jsem. „No jasně,“ zakoulela očima Mari. „Proč by se měl bát zrovna mě?“ „No asi proto, že jseš chytřejší než on!“ Chvíli se na mě dívala a pak přikývla. „To je fakt,“ uznala. „Některý kluci mají s chytřejšíma holkama problém.“ Tohle se mi na Mari líbí. Říká věci na rovinu. „Ale Edvard to tak nemá!“ řekla. „Aspoň to říkal, než jsme spolu šli tancovat. Že se mu líbí holky, co jsou rozumný a jde jim to ve škole a tak.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240513