nehledě na původ návštěvníka, čekala porce kaviáru, neboť výhodou této pochoutky je, že si ji můžete vychutnat po troškách i po kilech. Proto byl hrabě malinko zklamaný, když v den zimního slunovratu zjistil, že Piazzu nezdobí věnce, balkony netonou v záplavě světel, na pódiu stojí harmonikář a dvě třetiny stolů jsou prázdné. Ale jak ví každé malé dítě, sváteční nálada přichází zevnitř. Nina v jasně žlutých šatech s tmavě zelenou stuhou kolem pasu seděla na svém obvyklém místě vedle kašny. „Veselé Vánoce,“ řekl hrabě a uklonil se. Nina se postavila a udělala pukrle. „Radostné svátky, pane hrabě.“ Když se usadili s ubrousky v klíně, Nina mu vysvětlila, že později večeří s otcem, a tak si objednala pouze předkrm. „Velmi rozumné,“ řekl hrabě. V tu chvíli se objevil Střelec s malou věží zmrzliny. „Předkrm?“ „Oui,“ odvětila Nina. Střelec před ni položil talíř a zeptal se hraběte, zda si přeje jídelní lístek (jako by ho snad neznal nazpaměť!). „Ne, děkuji vám, příteli. Jen sklenici šampaňského a lžičku.“ Nina, která si počínala stejně systematicky jako ve všech ostatních záležitostech, ochutnávala jeden kopeček zmrzliny za druhým, přičemž postupovala od nejsvětlejšího po nejtmavší. Když se vypořádala s francouzskou vanilkou, přesunula se k citronovému kopečku, jenž dokonale ladil s jejími šaty. „Jsi ráda, že jedeš na Vánoce domů?“ zeptal se hrabě. „Bude hezké zase všechny vidět,“ odvětila Nina. „Ale až se v lednu vrátíme do Moskvy, začnu chodit do školy.“ „Nezdá se, že by tě vyhlídky na školu nějak zvlášť těšily.“ „Bojím se, že to bude strašná nuda,“ přiznala se, „a budou tam samé děti.“ Hrabě vážně přikývl, čímž naznačil, že ve škole je nadměrný výskyt dětí skutečně pravděpodobný. Pak ponořil lžičku do jahodové zmrzliny a podotkl, že jemu se ve škole velmi líbilo. „To mi říká každý.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240284