f digitální cestou na magnetické zázna mové ⇾médium. K jejímu pořízení slouží digitální fotoaparáty, které se od klasických liší tím, že místo filmu obsahují ⇾CCD čip (Charge-Coupled Device); toto zařízení reaguje na dopa dající světlo podobně jako citlivá foto grafická emulze klasického filmu, ale převádí intenzitu světla na elektrický náboj, který použije k zápisu do pamě ťového média. Princip snímače CCD objevili v roce 1969 George E. Smith a Willard Boyle z Bellových laboratoří, o deset let později za jeho objev získali Nobelovu cenu za fyziku. Ale první fotoaparát, který zaznamenával obraz na CCD čip, se objevil až v roce 1981. Byla to MAVICA (MAgnetic VIdeo CA mera) firmy Sony. Snímky se zapisova ly na disketu, bylo možno je prohlížet na televizní obrazovce a tisknout na speciální tiskárně. Systém byl pojme nován Still Video, video-fotografie (do češtiny překládáno jako magnetický záznam statického obrazu). Prvním komerčně vyráběným digitálním fo toaparátem byl Apple Quick Take 100 (1994). K masovému rozšíření digitální fotografie dochází až ve druhé polovi ně devadesátých let, kdy začínají být dostupné počítače, umožňující využí vat všechny přednosti digitální foto grafie. Mezi ty patří možnost okamžité kontroly záběru na displeji fotoapará tu. Fotograf vidí, zda snímek vystihuje fotografovanou událost a zda odpovídá požadovaným technickým a kompo zičním parametrům. Další výhodou je rychlost, a to nejen rychlost pořízení, ale i zpracování, přenosu i šíření foto grafií. Odpadá časově náročný mokrý chemický proces zpracování negativu a pozitivu. Rychlá je i distribuce poří zených záběrů, profesionální digitální
98 fotoaparáty mají systém pro přenos snímků zabudovaný v těle. S rychlostí přenosu snímků souvisí i rychlost jejich publikování, na internetových stránkách novin se objevuje obrazové zpravodajství již v průběhu akce a svě tové agentury soutěží, kdo jej bude mít na webových stránkách dřív. Digitali zace přinesla i nový způsob ukládání a archivace fotografií. U každého zábě ru jsou automaticky zaznamenávána data, podle kterých lze snímek snadno dohledat v archivu. Nepřehlédnutel nou výhodou je také úspora nákladů. Digitální zobrazovací technologie jsou finančně výhodné jak pro fotografy, tak pro vydavatele novin. Vstupní ná klady na vybavení digitální technikou jsou sice vysoké, ale ekonomické ná klady na provoz jsou minimální, není třeba opakovaně nakupovat drahé filmy, fotografické papíry ani chemi kálie. Paměťová karta, která nahradila film jako záznamové médium, je po zformátování použitelná opakovaně. Předností je také šetrnost k životnímu prostředí díky vyloučení chemikálií ze zpracovatelského procesu. Kvůli těmto zásadním změnám základních charakteristik fotografie hovoří teorie o „smrti klasické fotografie“ a pro digi tální fotografii užívají termín postfoto grafie, fotografie po fotografii. Lábová, Alena, Láb, Filip. Soumrak fotožurnalismu: manipulace fotografií v digitální éře. Praha. Karolinum 2009. (al) fotografie dokumentární viz aktualita fotografická, fotoreportáž fotografie sportovní – nejatraktiv nější druh reportážní ⇾fotografie, která nabízí fotografům dramatické akce, napětí, dynamiku, rychlý pohyb,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240068