představitelná, a proto není imaginární. Stejně tak se nachází mimo symbolizaci. Je třeba ji spíše jakožto existující Nic připsat oblasti reálného. Myslet objekt ve vztahu k věci je úlohou umění. Proto také umění nepodléhá primátu mimesis nebo jiného typu zobrazení reality. Platón klade umění na nejspodnější příčku škály lidských výtvorů, neboť pro něj existuje vše pouze ve svém vztahu k ideji, jež je reál ná. Co neexistuje, je už jen nápodoba něčeho více-než-reálného. Surreálného. Když umění napodobuje, pak je to […] nápodoba nápodoby. […] Avšak není třeba se nechat chytit do pasti. Jistě, umělecká díla napodobují objekty, které znázorňují, avšak jejich záměrem není je znázornit. Tím, že napodobují objekt, činí z tohoto objektu něco jiného. Takže jen předstírají, že napodobují. Objekt byl uveden do určitého vztahu k věci, což se děje proto, aby byla zároveň specifikována, zpřítomněna a vyprodukována nepřítomnost.121
Lacan exemplifikuje tyto úvahy na příkladu jablka Paula Cézanna, architektonické organizace antického chrámu a Holbeinova obrazu Vyslanci, k němuž se vrátí ve svém semináři o čtyři roky později, aby na něm ukázal rozštěpení mezi okem a pohledem. Zvláště umění surreálného, na které zde Lacan naráží, vyzdvihuje vztah mezi jevením a mizením, jak je také patrné při srovnání s obrazem Giorgia de Chirica Hádanka orákula z roku 1909. Je známo, že de Chirico paradigmaticky navázal na uspořádání obrazu Odysseus a Kalypso Arnolda Böcklina a výrazně ho pozměnil [obr. 4 a 5]. Namísto přírodní jeskyně se u něj objevuje architektonický výtvor z pálených cihel, dělící prostor. Toto rozčlenění je vyznačeno dvěma černými závěsy, které se u Böcklina nevyskytují. Na levé straně vidíme ke straně shrnutý závěs, jenž otevírá výhled na městskou krajinu, rámovaný architekturou. Na pravé straně je závěs zatažený a díky své neprůhlednosti zakrývá prostor, který je za ním. Otázka objektu je na obraze de Chirica pojednána dvojím způsobem. Předně nechává figuru člověka strnout. K po121
Jacques Lacan, Die Ethik der Psychoanalyse: Das Seminar Buch VII. Weinheim – Berlin: Buchhandel Freitag 1996, s. 173–174.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240067