98
formy kolokátů (obvykle jen prvního vlevo nebo vpravo od klíčového slova), popř. i vzdálenějšího (zvláště druhého) než kolokátu bezprostředně sousedního. Může však vycházet ze sledování i jen části formy kolokátu. Tomuto uspořádání však v případě zadaného lemmatu jako hlavy předchází obvykle uspořádání jednotlivých tvarů samotného lemmatu, např. jeho flektivních podob (viz princip KWIC, viz 3.1.3.2) a potom uspořádání kolokátů. Kvalitativní klasifikace, vycházející z dat už kvantifikovaných (viz mj. formální klasifikace), se může pokusit o (kvalitativní) vyhodnocení výsledku a tím i o jeho určitou interpretaci tím, že ho vztáhne k jiným datům. To se může stát především hledáním jejich ne/podobnosti a srovnáním především s takovými daty, která lze považovat za směrodatná a představující určitý standard či základ, např. srovnáním úzu jednoho tvaru lexému s jiným/i (srov. 3.1.3.3); viz výše rozdíl úzu slovesa zanedbat, kde se statisticky podloženým zdá být základním úzus, resp. tvary tohoto slovesa v minulém času a kladném indikativu. Jiné jeho mody úzu (zvl. záporný a v imperativu) jsou menšinové, vykazují však i odlišnou sémanticko-pragmatickou funkci. Jiným druhem srovnání a vyhodnocení výsledku analýzy dat, který je výpočetně náročnější, může však být i srovnání dané součinnosti více faktorů, které jsou u jevu přítomné zároveň, kde lingvistu může např. zajímat povaha zvoleného rysu v závislosti na některých, resp. některých dalších rysů z jejich celkového množství (viz 4.3.1). sémantika kombinací V rámci přístupu přehodnocujícího vztah lemmatu a tvaru se mj. ukazuje, že sémantika lexému (nebo jiných forem), jak ji dosud prezentovaly slovníky v podobě lemmatu (lexému), však není (i kdyby byla jinak adekvátní datům, což není) totéž jako úhrn chování a významů každého tvaru. Mnoho lexikálních tvarů totiž nebývá co do své sémantiky (lexémů) v příručkách podchyceno a ztrácí se v tradičním přístupu, který sémantiku váže výlučně na lemma. Srov. např. tvar Dovolíte? (= konvenční žádost o usnadnění průchodu v obsazené řadě sedadel v divadle apod.), jehož význam a funkce se nekryje s žádným z významů celého obecného lexému dovolit ve slovníku. Zde se však už přechází do studia pragmatiky, jehož metodologie není příliš rozvinutá. Jinými slovy, token, tvar lexému nemá stejné vlastnosti ani chování jako (celý) lexém. Souvislost možné míry generalizace závěrů z výsledků analýzy s (dostatečným) rozsahem zkoumaných dat (stanovaným pragmaticky) je zřejmá. Je-li dat málo, je třeba analýzu opakovat na větších datech. Z jediného nebo jen pár dokladů, formy nebo významu či úzu nelze zobecnit nic. Bylo by to podobné jako přegenerování výsledků (overgeneration) dané operace (vytvořených algoritmem) tak, že vytváří fiktivní výsledky (např. slovotvorné deriváty nějakého lexikálního základu nebo pasiva) všude, tj. i tam, kde je to nesmyslné, protože je přirozený jazyk zpravidla nepřipouští,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240066