4.7.1 VDR (Receptor pro vitamín D) Receptor pro vitamín D (VDR) je exprimován v mnoha tkáních jako je kosterní sval, kde ovlivňuje metabolismus svalových buněk prostřednictvím vazeb k metabolitům vitamínu D (Pfeifer, Begerow, & Minne, 2002), srdeční sval, játra, plíce a kůže (Nibbelink, Tishkoff, Hershey, Rahman, & Simpson, 2007). VDR také pomáhá udržovat normokalcémii potlačením produkce paratyroidálního hormonu, čímž má vliv na metabolismus svalu a kostí (Haussler, Jurutka, Mizwicki, & Norman, 2011). Vdr knock-out myší model je charakteristický fenotypem s nízkou BMD a hypokalcemií, hypofosfatemií a zvýšenými hladinami kalcitriolu (Yoshizawa et al., 1997). Gen VDR je silně polymorfní, neboť ve svém lokusu obsahuje téměř 200 polymorfismů. Genetické varianty genu pro VDR zahrnují Apal (rs7975232), BsmI (rs2544410, později rs2228570; v intronu 8), FokI (rs2228570; v exonu 1) a TaqI (rs731236; v exonu 9) (Uitterlinden, Fang, Van Meurs, Pols, & Van Leeuwen, 2004), jejichž názvy jsou specificky odvozeny od jejich restrikčních endonukleáz. Výsledky zkoumání vlivu těchto polymorfismů na BMD krčku femuru, bederní páteře a proximální části předloktí a na sílu (extenzorů kolene a stisku ruky) jsou poněkud nekonzistentní (Geusens et al., 1997; Vandevyver et al., 1999). Několik studií potvrzuje asociaci polymorfismů v genu VDR s BMD a rizikem fraktur (Feskanich et al., 1998; Garnero, Munoz, Borel, Sornay-Rendu, & Delmas, 2005; Gennari et al., 1998; Houston, Grant, Reid, & Ralston, 1996; Chatzipapas et al., 2009; Morrison et al., 1994; Sainz et al., 1997; Thakkinstian, D‘Este, Eisman, Nguyen, & Attia, 2004), ale několik dalších včetně metaanalýz nikoliv (Ensrud et al., 1999; Fang et al., 2006; Garnero, Borel, Sornay-Rendu, Arlot, & Delmas, 1996; Guo et al., 2006; Charopoulos et al., 2008; Lim et al., 1995; Uitterlinden et al., 2006). VDR působí jako transkripční faktor a souvisí s bazální úrovní síly, což odráží jeho působení během raného vývoje svalstva (Pfeifer et al., 2002). Díky tomu byly polymorfismy v genu pro VDR spojeny s bazálním svalovým fenotypem (Grundberg et al., 2004; Windelinckx et al., 2007), nebyly však zkoumány z pohledu změn při silovém tréninku. Nejstudovanějším polymorfismem v genu VDR je BsmI, který je lokalizován v intronu mezi exony 8 a 9, přičemž je nepravděpodobné, že by měl některou funkční roli (Rabon-Stith et al., 2005). V některých pracích byl genotyp bb asociován s úrovní síly m. kvadriceps (Geusens et al., 1997; Guo et al., 2006; Hopkinson et al., 2008), další práce však tuto asociaci nepotvrzují (Grundberg et al., 2004; Roth, Zmuda, Cauley, Shea, & Ferrell, 2004) (tabulka 53). Genotypy v polymorfismu FokI, který je situován v exonu 2, pravděpodobně ovlivňují metabolismus kostí jako odpověď na jednoměsíční tréninkový program silového charakteru (Tajima et al., 2000), což je v souladu i dalšími studiemi (Rabon-Stith et al., 2005; Roth et al., 2004). Například studie srovnávající účinek vytrvalostního a silového tréninku u 206 zdravých mužů a žen ve věku 50–81 let nalezla asociaci polymorfismu FokI se silovým tréninkem vyvolanými změnami BMD krčku femuru, ale v případě vytrvalostního tréninku nebyla žádná asociace nalezena (Rabon-Stith et al., 2005). Dále byl polymorfismus FokI signifikantně asociován s úrovní ATH a sarkopenií u 302 europoidních mužů a žen ve věku 58–93 let (Roth et al., 2004).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240064