1.7 Podpora žáků se zdravotním znevýhodněním ve školní tělesné výchově Vanda Hájková
1.7.1 Zdravotně znevýhodnění žáci ve výuce tělesné výchovy Pro žáky se zdravotním znevýhodněním (nejčastěji v důsledku dlouhodobého chronického onemocnění) je tělesná výchova stejně významnou součástí základního vzdělávání jako pro žáky intaktní. Celkově je v českém školství aktuálně evidováno necelých dvanáct tisíc žáků se zdravotním znevýhodněním, z toho necelých deset tisíc žáků nemá souběh tělesného postižení (ve smyslu primární poruchy nosného a pohybového ústrojí a narušení funkcí s tím spojených) a pouze 1 743 žáků se zdravotním znevýhodněním se vzdělává podle individuálního vzdělávacího plánu (Felcmanová, Klusáček, Hrstka, 2015). Možnosti řízené i spontánní pohybové aktivity bývají u těchto žáků v důsledku léčebných a režimových opatření obvykle sníženy. Chybí jim návody k pohybovým aktivitám stejně jako dostatečné podněty pro zvyšování tělesné kondice. Bludný kruh úzkosti rodičů a obvyklých potíží žáků s chronickým onemocněním při cvičení obvykle vyústí ve vyhýbání se tělesným aktivitám a v osvobozování ze školní tělesné výchovy, a to navzdory tomu, že přiměřená fyzická zátěž může obvykle zlepšit kvalitu života těchto žáků a někdy i zmírnit projevy jejich primárního onemocnění. Fyzická aktivita je ve školním věku také předpokladem celkové fyzické kondice v dospělosti, což platí i v případě žáků se zdravotním znevýhodněním. Významné je zmínit psychosociální aspekty pohybové aktivity v tělesné výchově zdravotně znevýhodněných žáků. Žáci, kteří jsou dlouhodobě označováni jako „nemocní“ a vyřazováni kvůli tomu z aktivit spojených s pohybem, mohou zvláště ve starším školním věku trpět pocity méněcennosti a izolace od vrstevníků. Opačně platí, že účast v hodinách tělesné výchovy dává žákům se zdravotním znevýhodněním možnost sociální integrace a bývá podmínkou přiměřeného a žádoucího zvládání
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240058