S nedočkavostí očekáváme Vaše doporučení. Prosím, neváhejte mě kontaktovat, budete‑li si přát jakékoli další informace. S pozdravem! Marie Róza, představená školy
Když se rodina dostavila na dohodnutou schůzku, nejprve jsem přijal Rogera. Zdál se být deprimovaný stejně jako předtím. Co však bylo odlišné, byl sotva patrný rys tvrdosti. V jeho chování byl náznak zloby a předstírané odvahy. Řekl, že neví, proč se vloupal do pokoje starého kněze. „Řekni mi něco o otci Jeromovi,“ požádal jsem ho. Roger se zdál být překvapený. „Není co,“ řekl. „Jaký je otec Jerome člověk? Je hodný?“ naléhal jsem „Máš ho rád, nebo ne?“ „No, myslím, že je fajn,“ odpověděl Roger, jako by si takovouto otázku nikdy předtím nepoložil. „Někdy nás zval do svého pokoje na sušenky s čajem. Asi ho mám rád.“ „Nejde mi do hlavy, proč bys okrádal člověka, kterého máš rád?“ „Nevím, proč jsem to udělal, už jsem vám to řekl.“ „Třeba jsi dostal chuť na další sušenky,“ navrhl jsem. „Cože?“ Roger vypadal zmateně. „Možná jsi jenom toužil po dalších dobrotách. Možná, že potřebuješ tolik dobrot, kolik jich jen můžeš mít.“ „Nee,“ protestoval Roger neústupně. „Prostě jsme hledali, co bychom mohli ukrást.“ Změnil jsem téma. „Když jsme se viděli naposledy, doporučil jsem tvým rodičům, abyste navštívili doktora Levensona. Viděl jsi ho někdy?“ „Ne.“ „Proč ne?“ „Nevím.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239917