spojovanému s černochy všeobecně, natolik popíral všechno, co bylo obvyklé si o černoších myslet, že člověk jen stál s otevřenými ústy a nevěřil svým očím. Představ si vysokého silného muže s přímým pohledem, vysokým čelem, masitými smyslnými rty a širokým nosem, s rukama a nohama, jež byly ve srovnání s průměrem poněkud delší. Nyní si ho v duchu nabarvi načerno a obleč ho do šatů živých, neřkuli křiklavých barev. Žlutý turban, světlemodrý kaftan, jedovatě zelené sametové pantofle. Nebo tmavomodrý turban, krvavě rudý kaftan, zlaté turecké široké kalhoty a měkké černé kožené holínky. Pruhované, puntíkované, zlatem lemované látky, směrem k prstům se zužující sametové pantofle s nakroucenou špičkou. Široký stříbrný náhrdelník s velikým polodrahokamem nebo rozpůlenou ulitou mořského mlže, plovoucí v duhových barvách. V uších obrovité kruhové náušnice s různými zvonivými přívěsky. S drzou sebejistotou dovedl zvolit takovou kombinaci barev, látek a šperků, aby s barvou jeho pleti vytvářela co nejinteresantnější kontrast a aby se co nejnápadněji odlišila od protokolu, na jehož dodržování Vídeňáci při oblékání dbali. Uvědomoval si, a bylo to na něm dobře znát, že na sebe může navléci cokoli: nesvazuje ho žádné očekávání ze strany společnosti, nevztahují se na něho žádné předpisy či etiketa. Vždyť je koneckonců sám z královské krve, a kdyby nebyl násilím vytržen ze své vlasti – Pangusilangu, který by sice člověk darmo hledal na mapách nebo v cestopisných knihách, ale každý měl jeho existenci ochotně za bernou minci, když o sobě živý Pangusilanžan tvrdil, že je Pangusilanžan –, i on by dnes byl králem a vládl by. Tato hypotéza, ať už zněla jakkoli bizarně – a jakkoli navozovala groteskní představy okamžitě, jakmile si
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239885