Josef Brukner
Dobře utajený básník – varianta druhá Málo platné: nějak si nedokážeme dost dobře uvědomovat a oceňovat, že v české dětské literatuře vyrostli noví mistři, jejichž díla se důstojně zařazují v pomyslném zlatém fondu vedle Hrubínů, Čarků a těch ostatních, které bereme a uznáváme jako milníky vývoje našeho písemnictví pro děti. Zprvu – za totality – bylo ocenění autorů spojeno většinou s jejich politickým či stranickým zařazením, a tak na to reagovala i tehdejší provládní literární kritika. Dnes – za kapitalismu – je knižní trh natolik zavalen makulaturou a překladovými tituly, že se v něm domácí autoři, píšící pro malé čtenáře, téměř ztrácejí, pokud se vůbec nevytrácejí. Bruknerovo jméno nefiguruje ve slovnících a konturách z dob nenormalizace, není dokonce ani v tom méně okleštěném vydání, a bylo by na čase, aby někdo z kritiků napsal jeho literární portrét. V celistvém hodnocení by se totiž objevilo, že Brukner není jenom jeden z našich nejcennějších básníků, který své verše věnuje dětem, ale i autor, který své knihy dokáže koncipovat jako spektákl, jako záležitost nadmíru vizuální, že má smysl pro literární a výtvarné proporce, pro pečlivou prokomponovanost publikací i pro různorodý a neotřelý přístup ke koncepcím, jež mu napadají, ať už jde o díla původní či překladová.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239650