které se dole líně pohupovalo na vlnách. V místě, kde se světlo dotklo stěny otvoru, se zablyštěly mříže. Každá byla široká jako obří ruka a zvala ke šplhání. Vesper se ihned pustila dolů. Než slezla na dno šachty, válec se vstřícně otevřel. Vesper na něj z poslední mříže seskočila, doskok ztlumilo jeho silné vnitřní obložení. Dívka a válec se na vodě zakolébaly, ale nepřekotily. Vesper se ještě zlehka zhoupla, zkoušela, jak plavidlo drží na hladině. Potom si kolem sebe posvítila navigační sadou, aby zmapovala prostor, který, jak se ukázalo, nebyl o moc větší než člun, na němž spočinula. Namířila aparát dolů, přepnula ho ze svítilny na navigaci. Světelné linie před ní rychle vykreslily cestu ven. Vesper se zamračila. „Východ je pod námi, musíme ještě níž.“ Poplácala stěnu válce. „V tomhle. Myslím, že je to bezpečné.“ Duo se nad ní v tunelu plazila pozpátku. Snažila se pomalu vytočit ve stísněném prostoru. „Ne.“ „Cože?“ „Jeď sama.“ „A co ty?“ Duo dokončila otočku, potom se pokusila uvolnit meč. „Já zůstanu tady.“ „Ale proč?“ „Abych tě…“ loktem se bolestivě udeřila do stěny, „… chránila. Dopřála ti čas.“ Meč už téměř vymanila, ale v tunelu nedokázala ruku úplně natáhnout. Hrot zbraně zůstával zaklíněný v pochvě. „Neopouštěj mě. Potřebuju tě.“ „Takhle… to bude lepší.“ Vesper sklonila hlavu, váhala, potichu pohybovala ústy, plánovala, co řekne. „Rozhodnutí není na tobě. Meč chce, abys šla se mnou.“ Duo se odsunula dozadu, chodidla jí visela
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239379