Můj bratr Che Gael Garcia Bernal a Rodrigo de la Serna – vzdálený bratranec. Co k tomu ale můžu říct, je, že jsme během těch měsíců pocítili z jeho korespondence, jak se vyvíjí. Jak pokračoval v cestě, měnil se. Jeho tón se stával promyšlenějším, vážnějším, méně turistickým, angažovanějším v sociálních problémech, s nimiž se na cestě setkával. Stále více mluvil o politice, pouštěl se do hospodářských analýz. Na konci cesty se s Mialem rozloučili, ten se rozhodl, že bude pracovat v leprosáriu ve Venezuele. Ernesto se vrátil do Argentiny, aby dokončil studia, jak slíbil. Své slovo dodržel. Opustil Miala s tím, že se znovu setkají. V Caracasu nastoupil do letadla, najatého strýcem Marcelem Guevarou na převoz závodních koní. Let měl mít zastávku v Miami, nevědělo se ale na jak dlouho. Ernesto tam zůstal viset dva týdny, bez peněz. O tom nuceném pobytu na Floridě jsme se moc podrobností nedozvěděli. Později prohlásil, že to byly „nejhorší týdny jeho života“. Jen jsme si domýšleli, že ho šokovala rasová segregace. Hnutí amerických občanských práv se teprve rodilo. Vedle dalších nerovností si vzpomeňme, že si černoši nesměli v autobuse sednout. Ernesta to muselo hluboce pohoršovat. Jeho návrat byl další příležitostí k oslavě. Zdálo se, že matka má více sil a větší chuť do života. Synova přítomnost jí stačila ke štěstí. Ernesto pokračoval ve studiích medicíny. Zbývalo mu patnáct předmětů. Na jeden rok to bylo hodně, ale on byl rozhodnut, že je dokončí jednou pro vždy. Nám se to zdálo nemožné, hlavně po osmiměsíční pauze. Ale zapomínalo se na to, že se Ernesto už jako velmi mladý naučil studovat 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239184