Nedamovský poltergeist (Ukázka, strana 99)

si zapnul kameru na svém mobilu. I Eva si kameru zapnula a obhlížela okolí, zda zase něco nepoletí.

Zuzana, plná mixu skepticismu a očekávání, pokračovala s Davidem ve hře na otázky a odpovědi.

V rámci rozhovoru vystoupali po kovových schodech nahoru, kde ještě loni před požárem 13.října, byly ubytovací pokoje, ale dnes jen trámy a prkna, přes které bylo vidět na pokračující cirkus na verandě a dvorku. Odtud ji David ukazoval okolí nemovitosti, aby si Zuzana udělala komplexní představu. Vzdálený les, nedaleké ovce na pastvině, protékající potok, sousední penzion za potokem, tři chalupy za silnicí, tamhle je rybník s kempem a bufet, ukazoval David. „Jau!“ najednou zařval Míla a odhodil lopatu, „do prdele, já už se fakt na to můžu vysrat!“ zanadával a zvedl ze země škvárový kámen velikosti ragbyového míče. „Co, co se stalo?“ létaly povětřím otázky ze všech stran. „Teď mě trefilo tohle…tady….do lopatky, sem,“ ukazoval Míla volnou rukou za levou stranu ramene a druhou ukazoval Slávkovi, který od něj stál na metr a půl, pořádný kus škváry. „No, ty vole!“ zaklel Slávek, když si od odcházejícího a stále nadávajícího Míly přebral kus škváry. „Hele,“ vztyčil ruku, aby škváru viděli všichni, i ti na střeše.

Jarda s Evou přiběhli ke Slávkovi a začali studovat škváru. „Odkud to přiletělo?“ zakřičela Eva svým rezavým hlasem na Davida se Zuzanou, kteří byli o patro výše a o přibližně dva metry dále. „Nevím, ale kolem nás to neproletělo!“ zakřičela Zuzana dolů, „a to jsme se dívali vaším směrem!“ důrazně dodala plná zmatenosti a překvapení. „No, ty vole!“ zopakoval konsternovaně Slávek s pohledem na kus škváry ve své ruce. „Jsi v pořádku?“ Eva se starostlivě otočila na neuroticky chodícího Mílu po dvorku. „Jo, kurva!“ zaklel rozčileně Míla a intuitivně si prohmátl levou lopatku, „trochu to bolí“. „Ukaž mi to,“ starala se Eva. Míla sundal tričko a Eva se snažila najít jakoukoli stopu na jeho zádech.

97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239183

„No, má to tady červený,“ zaburácela hlasem, který musel být slyšet až k rybníku, „ale jen takovej proužek.“ David se Zuzanou byli dole coby dup. Prohlíželi Mílova záda, ale krev netekla. „To bude dobrý,“ poplácal David Mílu po rameni a ten si tričko zase navlékl.

Pak se všichni jali okukovat škváru. „Máte tady někde tak velkou?“ zeptal se Slávek kluků. „Ne, tak velká tady nikde není, jen takové spíš menší,“ ukázal prsem na škváru na verandě Jarda.

Po prohlídce škváry Zuzana nakoukla do garáže, jestli křišťálová koule je na svém místě. Byla. A tak pokračovala v doprovodu Davida ve sběru ohořelin do svých zkumavek.

Slávek s Evou byli spokojeni, že se přeci jen něco stalo. „Vidíš, a ty jsi tvrdila, že v naší přítomnosti se nic nestane,“ rýpla si Eva do Zuzany. „No, hele, já ti nevím,“ jen pokrčila rameny Zuzana, „však ještě uvidíme.“ Zatím ji nic nepřesvědčilo, že by byla v kontaktu s nějakým paranormálním jevem. Zatím si myslela, že by tu škváru mohl na Járu někdo hodit. Sice nevěděla kdo, protože by onu osobu viděli s Davidem se shora, ale Bůh ví, jak to bylo. Zatím si držela svůj vědecký odstup. Zatím.

To hlavní za chvíli mělo přijít.

Slávek se vrátil za stůl s Mílou a Jardou, aby se pokusili dál pracovat na sepsání událostí minulých dní. Eva se procházela bezcílně po baráku a pozemku okolo a pokoušela se vnímat energie, které by ji intuitivně umožnily pochopit, co se tu děje, proč se to tu děje a proč zrovna tady a případně onu, či ony entity oslovit a dostat se do jakékoli komunikace.

Nicméně v určitých místech cítila tlak na hrudníku a podivné pocity vnitřního třasu. Ale jenom někde. Chodila po domě a garáži a zkoušela na sobě, kde se cítí hůř.

David spěšně opustil Zuzanu, aby v dálce za vysokým křovím ulevil své potřebě, a tak Zuzana obcházel dům sama a už myslela na odjezd.

V Praze měla mít ten den program s manželem a dětmi, ale její zvědavost byla natolik silná a vědecké puzení natolik intenzivní, že si prostě americký manžel ani neškrtl a musel děti venčit po Praze sám. Jistě, že 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239183

se na Zuzanu zlobil, ale moc dobře ji už znal a ona moc dobře věděla, že její Clint nikdy, ale nikdy neuzná něco mezi Nebem a Zemí. Tím více se držela, aby nepropadla zdejšímu kouzlu paranormálního jevu.

A jak si tak uvažovala, její citlivý noc zachytil známky kouře. „Grilování už teď?“ byla její první myšlenka a intuitivně se začala ohlížet kolem sebe.

Z okna přístřešku odcházel slabý našedlý proužek kouře. „Hořííí!“ zakřičela z plných plic a utíkala ze zahrady na dvorek pro ostatní. „Hoří, hoří, pojďte rychle!“ vzrušeně deklamovala a šermovala rukama směrem k přístřešku.

Při běhu k přístřešku si všichni začali zapínat mobily do video režimu.

David běžel z druhé strany, zapínaje si poklopec.

Ano, bylo to tam! A v plné parádě. Ohníček na ručníku položeném na poličce těsně pod střechou přístavku se vesele usmíval a tančil před nastrčenými mobily a vykulenýma očima přihlížejících. „Ty vole, ty vole! To nemá teplotu!“ byl u vytržení Slávek a neustále strkal svou ruku do poskakujících plamínků, „a vůbec mi to nespaluje chloupky na rukách!“ „Hele, nad tím se ta pavučina ani nehne!“ nadšeně poukazovala Eva svým dlouhým ukazovákem na pavučinu nad ohněm. „Je to cítit nějak sladce,“ přidala se k frenetickému údivu Zuzana. „No viď, tak nějak po bylinách, nebo co,“ potvrzovala čich Zuzany Eva. „Ještě to nehaš,“ požádal Slávek Davida, který už byl připraven s hadicí zasáhnout. „Neskutečný,“ byla ve svém živlu Eva a přiblížila svůj mobil k ohni, „koukejte, ten ručník se normálně taví,“ a sledovala mobilem padající kapky na kufřík pod ním.

Plamínky se nerozšiřovaly. Jen si tak tančily a tavili ručník pod ním, který se ještě nestihl zcela vysušit, po předešlých hašeních jiných ohníčkových zdrojů.

Kluci už to tak neprožívali, spíše jen pozorovali Pražáky, jak jsou zcela fascinováni tím, co oni měli už v desítkách za sebou a s čím tady museli už od pondělí, respektive od středy žít a bojovat. „Tak už ho sejmi,“ přikázal odcházející Slávek z přístavku. David ještě chvilku počkal, než si Zuzana s Evou svá videa dotočí a pak rozdovádě99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239183