zet,zet,zet.indd 98
a zamknul vrata na zámek. Bříškem prstu přejel přes otvor pro klíč, chytil do pravé ruky kouli a třikrát, za odříkávání zet, zet, zet, ji přitáhnul k sobě. Když dozetoval, náhodně přihlížejícímu by se mohlo jevit, že se s vozem rozloučil. Jenže zdání klame. Zbývala poslední fáze zetování, v rodině nazývána fáze kontrolního lístečku. Otec se zkrátka po dvou stech metrech vrátil k modrým vratům znovu, objal dlaní černou kouli a naposledy s ní škubl k sobě. Pak se naklonil k javoru a utrhnul z něj jeden lísteček. Vložil si ho do peněženky a teprve pak namířil si to přes kopec na Hradčany. Cesta trvala rychlou chůzí asi dvacet minut. Když otevíral dveře od bytu, ucítil, že kuchyně voní koláčem. Máňa nezahálela, pomyslel si. Auto už je v garáži? A vyzetováno? zeptala se ho. Na tuto otázku čekal otec pravidelně. Nikdy na ni totiž nemusel odpovídat. Usmál se, rozevřel peněženku a na stůl v obyvačce položil lístek z javora. Tím bylo jasné, že zet, zet, zet se povedlo. Lístek, než ho pak žena vyhodila, tam většinou ležel do další jízdy, už uschlý a nelesknoucí se. Kontrolní lísteček... Koláč už je! slyší Evka volat mamku. Zavře knížku Tři kamarády a spěchá do kuchyně. Brácha už sedí u stolu a cpe se, až se mu tváře nadouvají jako tlusté Tereze od Ondřeje Sekory. Otec koláče a buchty nejí. Říká, že mu to duje bachory. On si totiž myslí, že brzy umře, protože je má prožrané. Ty bachory. Po každém jídle ho bolí břicho. Heká, drží se za něj, loučí se a prosí, aby mu při pohřbu hlavně nenechali zahrát Až mě andělé. Odmítá navštěvovat obchody s názvy Textil a Oděvy s odůvodněním, že nakupovat kalhoty nebo košile pro něj, těžce nemocného, nemá cenu. Je to zbytečné vyhazování peněz. Když ho maminka přece jen donutí alespoň nakouknout na zboží, které prodavačka na její žádost vyskládává na pult, začne otec slečně nebo paní líčit své zdravotní problémy: 98
Petra Moravcová
22.11.2017 9:23:21
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239164