Chléb a smrt ze vzduchu
nového člověka je zde! Jeho masy zaplňují ulice a vyhánějí staré politické strany a staré názory. Hledají německou podobu toho, co se již v různé formě uskutečnilo v Rusku a v Itálii. Už se nevěří na tradiční liberalismus naší vlasti, ani na dlouhou vývojovou cestu odborářské sociální demokracie.“79 Fritz ovšem zaznamenal i jisté, lze-li to tak říci, potěšující reakce na svou rezignaci; vnímal to tak tím spíše, že pocházely z okruhu jeho „árijských“ známých. Někteří z nich označili jeho krok z hlediska postoje k novému režimu za projev „důstojného odporu“. Devětatřicet bývalých Haberových spolupracovníků z Institutu, kteří nebyli ohroženi „rasovou očistou“, napsali řediteli Společnosti císaře Viléma,80 nositeli Nobelovi ceny za fyziku za rok 1918, Maxi *Planckovi (1858–1947), že se Haberovou rezignací cítí velmi znepokojeni. Připomeňme, že společnost KWG, založená již v roce 1911, se stala zřizovatelkou „Haberova“ Institutu císaře Viléma a postupně řady dalších německých výzkumných ústavů zaměřených na přírodní a technické vědy. Planck, teoretický fyzik světového významu, byl ovšem ve velmi obtížné pozici, i když nespornou výhodou mu byl jeho „rasově bezproblémový“ původ. Těžce nesl nástup nacismu, který jej později, těsně před koncem války, dokonce připravil o syna. Pokud si však prostřednictvím ředitelského úřadu, který zastával v letech 1930–1937, chtěl udržet alespoň jistý „rozumný vliv“ na chod KWG a jejích ústavů, neubránil se různým, i když spíše formálním kompromisům v kontaktu s vládnoucím režimem. Připomeňme zde například Planckovu řeč z 23. května 1933 (tj. necelé čtyři měsíce po nástupu Adolfa Hitlera do kancléřského úřadu) na generálním shromáždění KWG. Mimo jiné obsahovala apel na mobilizaci veškerých sil k aktivní účasti na budování vlasti, což je prý „všem dobře známá zásada slavnostně vyhlášená panem říšským kancléřem“.81 Dokonce prý Planck v tomto duchu odeslal Hitlerovi ze shromáždění pozdravný telegram. 79 80 81
SZÖLLÖSI-JANZE, s. 640. *Kaiser-Wilhelm-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften (KWG) HACHTMANN, Rüdiger, Eine Erfolgsgeschichte? Schlaglichter auf die Geschichte der Kaiser-Wilhelm-Gesellschaft im „Dritten Reich“, Berlin 2004, s. 15.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239161