Z e p te j te s e p il o t a
předepsanou dobu, aby se startér nepřehřál, znovu projdeme kontrolní seznam a opakujeme spuštění motoru. Stejný výsledek. Lopatky se otáčejí, ale motor neběží. Všímám si, že není slyšet známé „cvak-cvak-cvak“ systému zapalování. Z nějakého důvodu nefunguje. „Kathy,“ řekl jsem tiše, „vidíš, jestli je vyhozený jistič?“ Vidím, jak se na mě upírají všechny oči. První řada sedadel cestujících je jen pár centimetrů za námi a pilotní kabinu od prostoru pro cestující odděluje jen závěs. „Zapalování, levá strana?“ Drobná blondýnka Kathy je má první důstojnice a zároveň tak trochu celebrita na našem letišti. Patří k těm pár vzácným lidem, kteří díky nemalému úsilí neobvykle postoupili na profesním žebříčku a z palubního průvodčího se vypracovali na pilota. Než vyměnila roznášení arašídů – i většinu svého platu – za vrtule, pracovala jako letuška v uličkách letadel společnosti Delta Air Lines. Přemýšlím, jestli si práci pilota představovala právě takhle: plní rozkazy v rozpáleném, třicet let starém stroji, který není o moc větší než její auto. „Jističe jsou ve správné poloze,“ hlásí Kathy, přejíždějící rukou po přístrojové desce stejně, jako když se člověk snaží uhladit neposedný, odchlipující se spoj na tapetě. Nakloní se k rádiu a její obočí se vyklene do tázavého oblouku. Přikývnu a ona naladí frekvenci. „Údržba, tady let 804, jste tam?“ Teď budeme deset minut čekat na mechaniky. A teplota v letadle už se vyšplhala na 40 stupňů. Turbovrtulový motor je ve své podstatě proudovým motorem. Spalované plyny roztáčejí turbíny, turbíny roztáčejí kompresory a vrtule. A spalování právě teď nefunguje. Po trapném hlášení pro dotčené cestující, kteří už si pohotově ověřují jízdní řády trajektů, si všimnu, že žena, co sedí přímo za mnou, má na klíně obrovskou lýkovou plážovou tašku. Nějak jsme si jí nevšimli. „Omlouvám se,“ říkám jí. „Tu tašku budete muset dát pod sedadlo. Při odletu ji nemůžete mít na klíně.“ „My někam poletíme?“ odvětí. Udělá dramatickou pauzu, posune si sluneční brýle na špičku nosu a důležitě si odkašle. „Možná byste měl nejdřív zkusit nastartovat to podělaný letadlo, než se budete starat o mou podělanou tašku.“ Když na mě hleděla s nestydatě našpulenými rty, v jejích brýlích se odrážel utrápený obličej velmi zklamaného pilota, jemuž bylo hrozné vedro – nedávno oslavil čtyřiadvacáté narozeniny a nejtěžší věc na jeho práci je odolat pokušení brát ji jako samozřejmost. Ovládnu se, a dokonce se usměju, nebo spíš mírně ušklíbnu. Ovládnu se ne kvůli svému zaměstnavateli, Northwest Airlink, v jehož zájmu dřu i v pekelném letním vedru, ale kvůli tomu dvanáctiletému chlapci, kterým jsem ještě nedávno byl a jehož největším snem bylo nosit jednou okřídlený pilotní odznak a výložky. Jestli splnění dětského snu znamená, že musím tu a tam čelit nadávkám neurvalých cestujících, pak jsem ochotný takovou cenu zaplatit.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239105