Rozpačitě se otočil a opatrně mrknul na své kamarády. Ke svému překvapení viděl, že se chechtají na celé kolo. Ani jednoho z nich nenapadlo, že je Lucien poňouká. Že se na jejich účet vskutku dobře baví. Jeho plán začal vycházet. „Aniž by si to uvědomili, skáčou podle mě. Přesně tak, jsem si to představoval,“ zhodnotil sám pro sebe situaci. Pokrytecky Františka pochválil a obratem zadal ostatním jejich úkoly. Rozsypat kroupy někomu pod nohy, aby po nich uklouzl. Ulámat špičky rampouchů. Vyměnit červánkové barvy za bouřkové. Rozbít teploměr v ledovém skladu... Každý den, jedno, maximálně dvě darebáctví. Víc ne. Nesmí být nápadní. Jakmile se všichni vystřídali, netrpělivě už čekali na další nápady. A těch měl Lucien celou zásobu. Andílci z jeho party si postupně zvykli zlobit. Časem už ani nepomysleli, že by na těch rošťárnách mohlo být něco špatného. Pak se všemi těmi zlomyslnostmi začali dobře bavit a nakonec je sami začali vylepšovat. Když začali přicházet sami se svými nápady a chlubili se jimi, věděl Lucien, že uspěl. Dílo se mu podařilo. Spokojeně si mnul ruce, až dlaně o sebe šustily. Postupně vysílal své darebáky na čím dál tím náročnější a složitější akce. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239085