kého materiálu a indikace doplňkových vyšetření (viz kap. X., zde str. 111). V popisné části pitevního protokolu lékař nejprve popíše oděvní součásti (oblečené i vysvlečené), cennosti a osobní věci dodané společně s tělem zemřelého k pitvě (při zdravotní a soudní pitvě). Jádrem popisné části pitevního protokolu při všech druzích pitev je postupný záznam nálezů vyplývajících z obvyklého postupu zevní prohlídky a pitvy těla (vnitřní prohlídka dutiny lební, hrudní a břišní, případně doplňující preparace dle povahy případu, blíže viz kap. VII., zde str. 95). Na konec pitevního protokolu se uvádí jméno pitvajícího lékaře (u soudní pitvy dvou pitvajících lékařů), který jeho úplnost a správnost stvrdí svým podpisem. Lékař může později do pitevního protokolu doplnit další podstatné skutečnosti, které s pitvou souvisely (např. dodatečný odběr biologického materiálu, opakovaná zevní prohlídka, naplnění oznamovací povinnosti vůči orgánům činným v trestním řízení apod.). Svá zjištění lékař do pitevního protokolu zaznamenává jako syntézu smyslového vnímání (především zraku, hmatu, čichu a sluchu) převáděnou do formulací a textu při maximálním uplatnění svých odborných znalostí a zkušeností. Pitevní protokol lékař sestavuje v češtině. Formulace nálezů mají být jasné, stručné, věcné, jednoznačné a nezatížené neobvyklými termíny, zkratkami, těžkopádnými spojeními či parazitickými slovy. Při zápisu pitevního protokolu by se měl lékař vystříhat užití hotových diagnóz anebo patologicko-anatomických či soudnělékařských definic (např. hnisavý zánět mozkových plen, ztukovatění, Grawitzův nádor, vstřel apod.). Při popisu pitevních nálezů musí lékař také vystihnout, co je důležité a co již méně či vůbec. Text pitevního protokolu překypující nepodstatnými podrobnostmi při současném chybění popisu rozhodných nálezů postrádá svůj smysl. Přirozená schopnost stylizovat text pitevního protokolu je ceněnou dovedností pitvajícího lékaře, poněvadž umění objektivního a kultivovaného popisu nálezů je stejně důležité jako dobře zvládnutá pitevní technika. Pitvající lékař musí nejprve příslušné nálezy zachytit svými smysly (musí být znalým odborníkem a dobrým pozorovatelem), následně je musí umět převést do textové podoby pitevního protokolu (musí dobře vládnout jazykem) a posléze je musí dokázat adekvátně interpretovat (musí mít znalosti, zkušenosti, bystrý úsudek a dar logického myšlení).
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239079