kde zrak volně putuje klidným, čistým ovzduším a kochá se pokojným obzorem, jenž byl zřejmě stvořen navěky. Tento úryvek pochází z projevu, který v roce 1918 přednesl mladý německý vědec Albert Einstein. Faidros dokončil první ročník přírodovědy na univerzitě v patnácti letech. Už tehdy si vybral obor biochemie a chtěl se zabývat styčnými body mezi organickým a anorganickým světem, což je dnes doména molekulární biologie. Nevnímal studium jako kariéru, při které by si plnil své osobní tužby. Byl velmi mladý a měl ušlechtilý idealistický cíl. Stav mysli, jenž člověku umožňuje dělat tuto práci, se podobá rozpoložení zbožného věřícího či milence. Každodenní úsilí nevyplývá ze žádného záměru či plánu, nýbrž vychází přímo ze srdce. Kdyby se dal Faidros na vědeckou dráhu kvůli ctižádosti nebo praktickému užitku, nikdy by ho asi nenapadlo klást si otázky o povaze vědecké hypotézy jako samostatné entity. On si je však kladl a s odpověďmi nebyl spokojen. Vytváření hypotéz je tím nejzáhadnějším krokem celé vědecké metody. Nikdo neví, odkud se hypotézy berou. Člověk si jen tak někde sedí, hledí si svého, a najednou – blik! – pochopí něco, čemu předtím nerozuměl. Hypotéza není pravdivá, dokud ji nepodrobíme testu; tudíž testy nejsou jejím zdrojem. Ten leží někde jinde. Einstein řekl: Člověk se snaží vytvořit si zjednodušený a srozumitelný obraz světa, jenž mu vyhovuje nejlépe. Poté se pokouší tímto vlastním vesmírem do určité míry nahradit svět zkušenosti, a tak jej překonat… Vytvoří si z tohoto vesmíru a jeho struktury středobod svého citového života, aby tak došel klidu a míru, jejž nemůže nalézt v tísnivém víru osobních zkušeností. Za nejvyšší úkol… si klade dospět k univerzálním, elementárním zákonům, z nichž je možno vystavět vesmír pouhou dedukcí. K těmto zákonům nevede žádná logická cesta; můžeme jich dosáhnout pouze intuicí, jež spočívá v účastném porozumění zkušenosti… Intuice? A účastné porozumění? To jsou opravdu zvláštní slova pro původ vědeckého poznání. Menší vědec než Einstein by mohl namítnout: „Ale vědecké poznání
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239073