pokrevní linii, nýbrž byli jeho vyženěnými příbuznými. To, že byli pokrevní a vyženění příbuzní oběti dáváni při dělení wergeldu na roveň, se nezdá být příliš pravděpodobné. Možná tedy zákonodárce použil myšlenkovou zkratku a synové zde na zásadě pars pro toto reprezentují nejbližší rodinu zemřelého, tedy i jeho bratry. Bližší podrobnosti podává první kapitulář připojený k nejstarší redakci Sálského zákoníku. V tomto dodatku je v hlavě LXVIII zákoníku uvedena norma, jež přesněji stanovuje a při této příležitosti modifikuje zásady dělení wergeldu: „Pokud někdo zabije svobodného člověka a bude mu to prokázáno, musí zaplatit příbuzným oběti, jak ukládá zákon. Polovinu zadostiučinění má dostat syn. Ze zbývající části náleží polovina matce, tak aby se jí dostalo čtvrtiny poplatku za hlavu. Zbývající čtvrtina náleží příbuzným, tzn. třem z otcovy strany a třem z matčiny strany [parentibus propinquis (…) id est tres de generatione patris et tres de generatione matris]. Pokud matka nežije, dělí se polovina poplatku za hlavu mezi příbuzné, tzn. tři nejbližší z otcovy strany a tři nejbližší z matčiny strany, a to tak, že nejbližší z každé strany obdrží [polovinu částky] a z ní jednu třetinu ponechá [zbývajícím] dvěma příbuzným; přičemž se postupuje obdobně, z těchto dvou si ten, který je v příbuzenské linii blíže, vezme dvě třetiny částky a jednu třetinu ponechá zbývajícímu příbuznému [ita tamen qui proximiores fuerint parentes de praedictis condicionibus prendant et tertia parte illis duabus dividendum dimittat; etiam de illis duabus ille, qui proximior fuerit, illa tertia parte duas partes prendant et tertia parenti suo dimittat].“ To, že se ve výčtu oprávněných osob k přijetí výkupného objevila matka, byl inovativní krok, který se dotkl příbuzných v boční linii, jimž dle hlavy LXII první redakce Sálského zákoníku náležela polovina wergeldu. Nyní se jejich podíl zmenšil na čtvrtinu, na úroveň poloviny se vrátil v případě, že již matka nebyla mezi živými. Tato okolnost ve spojení s chybějící zmínkou o otci poukazuje na to, že otec již zcela jistě nežil. Žena, jež byla zahrnuta mezi osoby podílející se na dělení wergeldu, byla tedy vdova; to její manžel, nikoli syn se stal obětí vraždy.21) Výraz mater označoval její příbuzenský vztah se synem zavražděného, který mezi příbuznými oprávněnými přijmout zadostiučinění figuroval na prvním místě, před matkou, a obdržel polovinu poplatku za hlavu. Zahrnutí matky do dělení sice snížilo část wergeldu, jenž náležel příbuzným v boční linii, nezměnilo však poměry, jimiž si tuto část dělili mezi sebou. Prameny hovoří o třech příbuzných z otcovy a třech
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239050